|
|
Lady, která proslavila českou remosku
Anglickou lady si mnozí z nás představují jako upjatou,
odměřenou a nepřístupnou dámu, která svůj čas dělí mezi hon na
lišku, charitativní bazar a čaj o páté. Kdo ale poznal lady
Milenu Grenfell-Baines, musel na takovou představu rychle
zapomenout. Lady Milena se beze všeho postaví ve Znojmě na
náměstí, aby tu předvedla, co dokáže taková remoska. Ve Velké
Británii se postará o české fotbalisty, do pražské hotelové
školy přiveze anglické studenty. S dirigentem Liborem Peškem
se podílela na vzniku londýnské Nadace Emy Destinnové, sama
jsem ji ale zažila, jak vypomáhá při krajanské akci v Praze. A
kdo z návštěvníků tehdy tušil, že ta drobná šedovlasá paní je
anglická lady?
Dítě štěstěny
 O
mnoha lidských osudech se říká, že jsou příběhem na román. A o
životě Mileny Grenfell-Baines, rozené Fleischmannové, to platí
dvojnásob. Ještě v sedmi letech chodila u dědečka ve
východočeské Proseči na borůvky. Nebylo jí však ani deset,
když ji v srpnu 1939, spolu s malou sestřičkou, posadila
maminka do vlaku a obě holčičky odjely do neznáma. Tenkrát
netušily, že budou patřit k 669 československým dětem, které
zachránil britský makléř Nicholas Winton. Jejich vlak nacisté
ještě propustili, dalších 250 dětí, které měly z pražského
Hlavního nádraží odjet 1. září 1939, však už takové štěstí
nemělo. Právě začala válka... Z těch 250 dětí ji prý nepřežilo
žádné.
A štěstí zřejmě provázelo malou Milenu i dál. Britská rodina,
která se obou holčiček ujala, poslala dokonce svou vlastní
dceru k babičce, aby pro ně měla dost místa. „To od nich byla
ohromná oběť, ale Angličani se tenkrát takhle obětovali,“ říká
Milena Grenfell-Baines po sedmdesáti letech. Jako jedno z mála
Wintonových dětí měla štěstí i v tom, že oba její rodiče se
dostali do Anglie, a holčičky se tak s nimi znovu setkaly.
Milenin tatínek přitom z Československa uprchl na poslední
chvíli, 14. března 1939. Gestapo na něj mělo spadeno a hledalo
ho hned po okupaci. Rudolf Fleischmann se totiž ještě před
válkou vypravil za německým antifašistickým spisovatelem
Thomasem Mannem do jeho švýcarského exilu a pozval jej do
Československa. Obyvatelé Proseče mu pak nabídli „domovské
právo“, a Mann, který patřil k největším odpůrcům Hitlera, tak
mohl v roce 1937 získat i československý pas. Ten mu umožnil
přežít válku ve Spojených státech...
Půlstoletí se Sirem Georgem
Rudolf Fleischmann se sice do Anglie dostal, byl ale vážně
nemocný. Ani mamince, která do Anglie utekla přes Norsko, se
jako lékařce zpočátku nedařilo najít práci. Žili tak jen
z malé podpory, kterou uprchlíkům mohly poskytnout exilové
organizace. Uvítali proto, když Milena po roce u britské
rodiny mohla začít studovat na Československé státní škole. Tu
ve Walesu zřídila československá exilová vláda. Tady se Milena
znovu setkala s některými Wintonovými dětmi, chodily sem ale i
děti našich pilotů RAF. Dodnes si pamatuje, jak je tu
navštívil prezident Edvard Beneš s paní Hanou. Spolužáci se
podle lady Mileny stýkají dodnes.
Milena se po ukončení školy stala dětskou ošetřovatelkou a v
padesátých letech odjela jako jedna z prvních au-pair do
Francie. Strávila tu dva roky a po návratu do severoanglického
Prestonu potkala svého budoucího manžela. Stal se jím o dvacet
let starší architekt George Grenfell-Baines. Ačkoliv pocházel
z chudé rodiny, podařilo se mu nejen úspěšně vystudovat, ale
časem vybudoval i jeden z největších britských
architektonických ateliérů. Stavěl banky, univerzity,
nemocnice, kancelářské i obytné komplexy, přednášel ve Velké
Británii, Spojených státech i v Kanadě. V roce 1978 ho za
zásluhy o rozvoj architektury povýšila královna Alžběta II. do
šlechtického stavu. Nežli v roce 2003 George Grenfell-Baines
zemřel, prožili spolu oba manželé téměř půl století.
Právě v ateliéru „GG“, jak mu jeho kolegové v Anglii říkali,
se už od začátku šedesátých let objevovali i první čeští
architekti. „Byli jsme asi první firma, které povolili, aby
mohla české architekty v Anglii zaměstnat,“ vzpomíná dnes lady
Milena. Manželé Bainesovi v té době také začali jezdit do
Československa, propagovali českou architekturu ve Velké
Británii, posílali do Prahy odborné časopisy.
A měli další velký společný zájem – hudbu. Milena
Grenfell-Baines odmalička zpívala a jen existenční důvody ji
odvedly od toho, aby se hudbou zabývala profesionálně. Zato
velmi podporovala a stále podporuje koncerty a vystoupení
českých umělců ve Velké Británii, organizuje výpravy
anglických příznivců hudby do Prahy nebo na Chopinův festival
do Mariánských Lázní, do Čech přivezla i Merseyside Youth
Orchestra. Stála také u zrodu Společnosti přátel Liverpoolské
filharmonie. Tato společnost vznikla na slavnostních večeřích,
které manželé Bainesovi pořádali po koncertech filharmonie pro
své přátele, dirigenty i sólisty. Dnes má společnost kolem
čtyř set členů. Jako členku správní rady ji zastihl i Libor
Pešek, když v Liverpoolské filharmonii v roce 1987 nastoupil
na post šéfdirigenta. Bylo to prý pro něj velké překvapení,
potkat Češku právě zde... Společně pak pomáhali při zrodu
londýnské Nadace Emmy Destinnové, která mimo jiné pořádá
mezinárodní pěvecké soutěže pro mladé operní pěvce. Podmínkou
je přitom český repertoár. Zatím poslední ročník soutěže
proběhl loni v Praze.
Český vynález v anglické domácnosti
 Za
svůj největší úspěch však Milena Grenfell-Baines považuje to,
že se jí ve Velké Británii podařilo proslavit českou remosku.
Začalo to vlastně docela nevinně – nákupem vánočních dárků.
Její pražská sestřenice si remosku přála pod stromeček, a když
ji spolu šly koupit, napadlo lady Milenu, že je vlastně škoda,
že takovou šikovnou věc nemají i v Anglii. Po návratu domů
proto zavolala do firmy ve Frenštátě, kde se remoska už
desítky let vyrábí, a ptala se – proč? Dozvěděla se ale, že
firma nemá v Anglii žádné obchodní kontakty. Se svou
činorodostí se proto nabídla, že frenštátským pomůže. A
výsledek? Remoska se dostala do katalogu zásilkové společnosti
a jen za první dny se jí prodalo 1500 kusů. Dnes už jsou
v anglických domácnostech desítky tisíc českých remosek,
remoska má dokonce svůj fanklub a lady Milena pro britské
kuchaře připravila už dvě knihy receptů, jak remosku co
nejlépe používat.
Tím by mohl výčet aktivit Mileny Grenfell-Baines končit.
Jenže... Nebyla by to ona, aby se nevěnovala ještě řadě
dalších. V roce 1998 se stala předsedkyní nejvýznamnější
krajanské organizace ve Velké Británii – British Czech and
Slovak Association. Za své zásluhy o šíření dobrého jména
České republiky v zahraničí získala v roce 1999 prestižní cenu
ministra zahraničí Gratis agit, byla ale zařazena i mezi deset
nejvlivnějších Češek ve světě. Vedle ní do tohoto seznamu
patří třeba Ája Vrzáňová, Eliška Hašková – Coolidge nebo Meda
Mládková. Tyto ceny od roku 2003 uděluje Senát ČR.
Nejznámější z Wintonových dětí
 Zvláštní
kapitolou v životě lady Mileny je setkání s Nicholasem
Wintonem. Jako dítě si ho z pražského nádraží samozřejmě
nezapamatovala. A neznala ho ani další čtyři desítky let.
Zcela neznámého staršího pána však potkal jeden z jejích
spolužáků ze školy, když se v Londýně zúčastnil setkání
ředitelů domovů pro seniory. Onen starší pán se trochu
pozastavil nad jeho přízvukem a spolužák mu vyprávěl, jak se
do Anglie dostal v roce 1939 vlakem z Československa. A pán
jen podotkl: ty vlaky jsem tenkrát organizoval já...
Tak se vlastně Wintonovy děti poprvé dozvěděly o jeho
existenci. Až poté následovala dnes už slavná příhoda
s kufříkem plným dokumentů, který na půdě při úklidu našla
Wintonova manželka, i dojemné setkání Nicholase Wintona s jeho
už dávno dospělými „dětmi“ ve studiu BBC. „Britského
Schindlera“ proslavily filmy režiséra Mateje Mináče Musíme si
pomáhat a Síla lidskosti. Dnes už vzniká třetí film, v němž
Mináč sleduje osudy některých Wintonových dětí. Lady Milena
Grenfell-Baines mezi nimi patří k těm nejznámějším. A
přiznává, jak už se teď těší, že se začátkem letošního září
vydá historickým Wintonovým vlakem z Prahy do Londýna. Tento
vlak by měl zopakovat jízdu těch předešlých, které zachránily
život téměř sedmi stovkám dětí. Na londýnském nástupišti by
měl účastníky jízdy čekat Sir Nicholas Winton, kterému bude
letos rovných sto let.
Milena Štráfeldová, redaktorka ČRo 7 – Radio Praha |
