|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Výchovná metoda
Sousedé nás požádali, zda bychom během víkendu nedohlédli na
jejich syna Wolfganga. Sdělili nám, že chlapec je poněkud
zvláštní, takže není vždy snadné ho přivést k rozumu. Lze prý
však na něj zapůsobit zajímavou četbou nebo vyprávěním.
Slíbili jsme rodičům, že se o Wolfganga postaráme, a ujistili
jsme je, že si o něj nemusejí dělat starosti.
Ukázalo se však, že to nebude tak snadné.
Wolfgang byl nejen neposlušný, ale i tvrdohlavý. Odmítal jít k
večeři a chtěl se dívat na televizi. Také si před jídlem
nechtěl mýt ruce. Když se mu žena pokoušela v koupelně
domluvit, vyplázl na ni jazyk. Většinu času na nás útočil
jakousi plastikovou hračkou, která vydávala příšerný zvuk.
Když se nám ho po delším boji podařilo dostat večer konečně do
postele a žena mu chtěla číst pohádku, odmítl poslouchat
Popelku, Šípkovou Růženku i Sněhurku.
Naštěstí jsem objevil v knihovně rodičů jinou knihu, o níž
jsem se domníval, že by na kluka mohla zapůsobit.
Hned prvního večera jsem mu z knihy přečetl O Siegfriedovi.
Příběh o tom, jak se tento hrdina vykoupal v dračí krvi a mohl
použít kůži, s jejíž pomocí se stal neviditelným, ho zaujal. S
ohledem na chlapcův věk jsem však vynechal kapitolu Jak byla
Brunhilda přijata ve Wormsu, která vypráví o tom, jak nevěsta
při svatební noci pověsí svého chotě za řemen na hřebík na
zdi, aby ji neobtěžoval, a nechá ho tam celou noc viset.
Také následující scéna, kdy neviditelný Siegfried na přání
krále krotí na loži jeho ženu, se mi nezdála k předčítání
vhodná.
Vzpomněl jsem si na psychiatra pana Hagemanna, který se mi
přiznal, že se kvůli této části příběhu, kterou si v mládí
přečetl, nikdy neoženil.
Uvědomil jsem si také, že se Wolfgang bude učit celému
germánskému eposu později povinně na gymnáziu, takže mu
neunikne ani kapitola Jak se královny hádaly, v níž vyjde
najevo, že to nebyl král Gunther, který s Brunhildou spal,
nýbrž Siegfried.
Další večer jsem mu raději přečetl o tom, Jak byl Siegfried
zrazen Kriemhildou.
Příběh přinesl první ovoce.
Když se Wolfgang dozvěděl, že Kremhilda prozradila Hagenovi,
kde je Siegfried zranitelný (ve chvíli, kdy se koupal v dračí
krvi, padl mu na rameno lipový list a zabránil na tom místě
dračí krvi, aby ho tam chránila), dokonce mi poprvé popřál
dobrou noc.
Druhého dne ráno však večerní četba přestala působit. Když se
odmítl ráno umýt a čistit si zuby, přečetl jsem mu příběhy Jak
byl Siegfried ubit a Jak byl Siegfried pohřben.
Během dalších dnů jsem postupně vyvinul nový systém. Kdykoli
Wolfgang udělal nějaký přestupek, následovala nová kapitola z
knihy.
Jakmile v poledne odmítl po sobě uklidit ze stolu, vyslechl
legendu Jak Dankwart ubil Gelpfarta.
Stačilo, aby nepoděkoval, a už jsem mu s citem přečetl příběh
Jak Dankwart ubil Bloedel.
Některé kapitoly, například Jak Burgundští bojovali s Huny,
sloužily k nápravě menších poklesků. Jiné jsem použil jako
trest za opakovaný přečin.
Díky kapitole Jak vyhazovali mrtvé ze sálu přestal Wolfgang
konečně nejen vyplazovat jazyk, ale dokázal dokonce poděkovat
i mně. Tato legenda je popsána s německým smyslem pro
přesnost, takže jsme se dozvěděli, že mrtvých Hunů bylo šest
tisíc a někteří z nich dokonce dosud žili.
S přibývající četbou z rodičovské knihy se chlapcovo chování
lepšilo natolik, že jsem chvílemi nabyl dojmu, že ságy možná
vznikly i z výchovných důvodů.
Když jsme se dočetli kapitoly Jak Iring byl ubit a Jak
královna nechala sál spálit, vykonalo klasické germánské dílo
na chlapci své. Myl si nejen ruce před jídlem i před spaním,
ale odpovídal ochotně i na pozdrav a přál nám sám od sebe
dobrou noc.
Protože jsem se obával, aby časem opět nezvlčil, přečetl jsem
mu preventivně ještě Jak byl ubit Rudiger a Jak všichni rekové
pana Dietrichse byli zavražděni.
Jakmile vyslechl tyto kapitoly, byl z něho už docela slušný
kluk.
Když se sousedé vrátili, nevěřili svým očím. Žasli, jak
nesmírně se jejich synek změnil.
Zajímalo je, jak jsme to jenom dokázali.
Řekl jsem, že chlapci stačilo přečíst jen několik zajímavých
příběhů. Oba rodiče chtěli vědět, která kniha měla na chlapce
tak zázračný vliv.
Prozradil jsem jim to.
Byla to klasická kniha staroněmeckých ság – Píseň Niebelungů. |
