|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Neviditelná a nešikovná ruka
Od volného trhu očekávám inteligenci a pružnost, sledování
potřeb spotřebitelů a mezer v nabídce, vyhledávání možností
jak zvýšit zisk. Ale některé projevy kapitalismu v Čechách
nesou rysy zkostnatělosti, amatérismu, tuposti a dokonce
lhostejnosti k zisku, což jsou vlastnosti, které připomínají
neschopnost dnes už historických národních podniků.
Kolik užitečných prodejen zaniklo jen proto, že majitel domu
vyšrouboval obchodníkům nájem do nepřijatelné výše? Kdyby poté
dokázal sehnat někoho, kdo by prostor využil a ty peníze mu
dával, dalo by se jen pokrčit rameny – dobře, tak to chodí,
kdo dá víc, má přednost. Jenže často taková prodejna na celá
léta osiří, žádný zisk nepřináší, jen hyzdí ulici, stydne,
vlhne, chátrá, ale majitel s cenou dolů stejně nepůjde, přesto
že mu utíkají statisíce.
Věčné nabízení luxusních bytů za ceny kolem deseti milionů je
už skoro směšné. Kde ti pánové makléři žijí? Copak se jim
nedoneslo, že by šly velmi na odbyt byty menší, skromnější,
startovací?! To by byl kšeft! Ale nepovolí, přestože jejich
luxusní byty nenacházejí kupce ani nájemníky. Hledívám večer
na černá okna protějšího domu, který byl před rokem a půl
zrekonstruován, vylepšené byty jsou od té chvíle nabízeny za
šest až osm milionů. Nikdo je nechce. Majitel nechá dům radši
prázdný, než by slevil z ceny.
Všechny obchody s dámskou módou, levnější i dražší, přetékají
velikostmi, za které jsou vděčné leda hubené puberťačky. Kolik
jich asi tak v populaci je? Pro starší a velkoryse tvarované
dámy, které jsou silné nejen početně, v prsou a v bocích, ale
i v peněžence, se šije oblečení plandavé, připomínající stan
či pytel na brambory, střihem, materiály natož vzorkem móda
matrónovitá, asexuální, trapná. Dámy, dosud plnokrevné a
fešné, chodí s naditou peněženkou z jednoho obchodu do druhého
a smutně sem tam převracejí nabízená tintítka. Návrháři,
výrobci a prodejci hadříků, „ikselky“ nejsou nutně neforemné
babice! Kdyby se na ně trh zaměřil, byl by v textilu za vodou,
neboť i vietnamské a čínské prodejny opakují stejnou chybu.
České sklo a porcelán bychom my i cizinci rádi kupovali, kdyby
bylo vkusné, mělo čisté, moderní tvary, vtip a nestálo tisíce
korun. V obchodech, které lemují pěší zóny všech historických
center a kde nevidět zákazníka, se povalují tuny pozlacených,
broušených, pokytičkovaných, přebarvených skleněných tretek.
Přestože skleněné kýče nikdo nekupuje, jejich cena neklesá a
jednoduché výrobky v nichž, jak víme, je krása, se sem tam
dovezou třeba z Itálie, zatímco naše sklárny krachují.
Bufety nízkokalorických jídel ve městech by uvítal každý druhý
strávník, takový řetězec s názvem Víla nebo Diana by brzy
převálcoval ty profláklé, o nichž se ví, že mění chudáky
Američany v hrochy. Ale blbý trh na tak jednoduchou věc
nepřijde. Je ruka trhu jen neviditelná nebo i chromá? A
existuje vůbec? |
