|
|
Pohádka o princezně ve věčném městě
V první půli padesátých let, v éře nejtužšího stalinismu se
přísun amerických filmů do tuzemských kin téměř úplně
zastavil. Teprve od konce onoho desetiletí začaly opět dopadat
první kapičky, často v podobě mezitím již prověřené klasiky.
Tak přišly na řadu i Prázdniny v Římě (1953). Natočil je
docela překvapivě William Wyler, dosud proslulý zejména
precizně vystavěnými psychologickými dramaty. Avšak i
ojedinělá výprava do komediálního žánru dopadla nad očekávání
dobře, dokonce tak skvěle, že syžetové schéma filmu bylo
později mnohokrát napodobováno.
 Wyler
přitom pracoval se zápletkami mnohokrát prověřenými, ale
dokázal jim vtisknout věrohodnost, která ani dnes neslábne.
Film vypráví o půvabné princezně (hraje ji s okouzlujícím
úsměvem Audrey Hepburnová) z jakési smyšlené evropské země:
při návštěvě Říma se uličnicky vyvleče z nudných státnických
povinností a vydávajíc se za obyčejné děvče, stráví několik
dní ve společnosti amerického novináře (neméně okouzlující a
usměvavý Gregory Peck). Ten sice záhy odhalí její tajemství,
ale odolá pokušení proslavit se napsáním senzační reportáže –
stává se postupně nezištným průvodcem při dívčině putování po
římských pamětihodnostech, ale třeba i na tancovačce.
Režisér postihl, jak z hrdinky spadla tíha věčné přetvářky,
jak ji těší dovádět, bezstarostně pobíhat a třeba se i poprat.
Musíme obdivovat, jak přesně byly rozmístěny komediální i
zvážnělé akcenty, jak opatrně Wyler zachází s humorem i
dojetím, jak je udržuje v rovnováze. Postavy nejsou směšné
svým počínáním, ale vždy kontextem (většinou groteskně
nepřiměřeným, někdy si pohrávajícím s trapností okamžiku), v
němž se ocitají. Jen si připomeňme drobnou, ale skvěle
zahranou epizodu, kdy se princezna, probuzená v nepříliš
uklizeném novinářově bytě, zděšeně podívá pod pokrývku, zda má
na sobě opravdu pyžamo – když vyslechne informaci, že někteří
lidé spávají bez něho.
Wyler netají, že předkládá svého druhu laskavou pohádku,
zasazenou ovšem do běžné reality, do všedního pouličního ruchu
„věčného města“, jehož zpodobnění nikdy nesklouzne k
turistickým pohlednicím, ačkoli vyhledává nejvděčnější
lokality. Oceníme Wylerův smysl pro rozvíjení i vrstvení
zápletek, kaskády nápadů a hříček. Jeho Prázdniny v Římě,
které ve středu 25. března ve 20.30 opět připomene ČT2, stále
zůstávají ukázkou ideálního zábavného filmu, který poskytne
potěšení z dokonalého vypravěčství.
Jan Jaroš, filmový publicista |
