|
|
 Krásný
ztráty těch, co ruší
Všichni víme, jak vypadá naše současná politická scéna. Strany
bojují proti sobě a také uvnitř sebe; o to, aby se lidem vedlo
lépe, či alespoň nevedlo hůř, jde z politiků málokomu. Peníze
a posty, to je oč jim běží. Neprojde-li někdo volbami, ocitne
se v jiné významné pozici, ke které voleb není zapotřebí,
skončí-li někdo v pozici kvůli volbám, ejhle, je najednou
v pozici vyšší, ke které ovšem volby zapotřebí nejsou.
 Jednotlivé
strany a politici si střeží svá postavení, potřebuje-li někdo
pomoc od svých oficiálních nepřátel, neváhá se s nimi spolčit.
Něco za něco. A pak se všichni sejdou v parlamentní kantýně u
vína či něčeho ostřejšího a ze schůze, pokud uznají za vhodné
na ni zajít, odejdou ruku v ruce. A my, občané, nevěříme svým
očím.
Sem tam na tyto praktiky někdo upozorní, ale je přehlušen:
politici si stěžují, šéfové periodik a sdělovacích prostředků
se bojí, článek či reportáž zakáží či alespoň oddálí, lobbisté
nabídnou a šéfové přijmou... Neplatí to samozřejmě obecně,
jsou tu i novináři a šéfredaktoři či ředitelé, kterým jde
v první řadě o svobodu slova.
Jedním z takových novinářů je Erik Tabery. Naši politickou
scénu má pečlivě přečtenou, zná souvislosti, umí politiky
„nachytat na švestkách“, když dělají, že o ničem nevědí či
něco takového přece neřekli. Vedle svých článků, fundovaných
rozborů a knih stojí Tabery i za dokumentem Vládneme, nerušit!
oceněným cenou Filmového a televizního svazu Trilobit. A je
také spoluautorem nedávno uvedeného dokumentárního snímku o
Miroslavu Šloufovi.
Je jistě dobře, že Erik Tabery bude hostem pořadu Michala
Prokopa Krásný ztráty. Spolu s ním se do baru vypravil Jan
Bubeník, v roce 1989 kooptovaný za studenty (kdože dnes ví o
jejich zásluhách na pádu komunismu u nás?!) do Federálního
shromáždění, mnohem později vězeň v kubánském kriminále. Jistě
bude o čem povídat.
Tomáš Pilát, redaktor ČRo 3 – Vltava |
