|
|
 Ivan
Němec, publicista
Sladké jméno Vlast
Stále někde čteme nebo slyšíme o globalizaci současného světa,
která zasahuje do nejrozmanitějších oblastí našeho života a
vzbuzuje obavy z krize národního státu. Definice národa,
kterou jsme se kdysi učívali, je dnes pozměněná a říká, že
„...pro vymezení národa neexistují žádná pevná jednotná
kritéria; rozhodující je akt vůle určité pospolitosti být
národem...“ Úvahy o proměnách vnímání vlastního národa zrodily
přitažlivé téma, které zajímavým způsobem zpracovala
redaktorka a dramaturgyně brněnského studia Českého rozhlasu
Olga Jeřábková pro poslední únorový Páteční večer na stanici
Vltava. Rozhlasovou kompozici nazvanou Čechem jsem a Čechem
budu aneb Kontroverzní prvky v kořenech češství
charakterizovala jako pořad „o zdrojích a podobě utváření
novodobé české národní svébytnosti uprostřed kulturní Evropy“.
V první části dvojdílného pořadu se střídaly zasvěcené výklady
Dalibora Turečka, literárního historika Filozofické
fakulty Jihočeské univerzity s promyšleně vybranými básnickými
texty našich obrozenců, které vtipně dokumentovaly profesorova
historická ohlédnutí. Ta se zpočátku zdála poněkud rozostřená,
ale postupně byla stále poutavější, protože se soustřeďovala
na konkrétní texty české literární historie 19. století, které
sehrály značnou roli při posilování vlasteneckého cítění.
Dalibor Tureček připomněl působnost Rukopisů, známých falz,
jejichž věhlas překročil i hranice, vyložil důvody
k „přesvaté“ obraně jazyka českého a s nadhledem promluvil o
stereotypech ufňukaně zdůrazňujících, z jaké chudoby vyrostlo
české divadlo. Zvláště pasáže, v nichž se prolínala literární
fakta s typickými rysy české národní povahy, přinesly nevšední
postřehy, kvůli nimž bylo možno odpustit i pár jazykových
nešvarů (například vazbu „začnou se frekventovat stereotypy“),
které se do řeči vloudily.
Výklad oddělovaly svérázné odpovědi na otázku „co je národ?“,
kterou autorka pořadu položila spoluobčanům na rušné brněnské
ulici. Z kostrbatých pokusů o definici se často vyklubala
bezradnost, vyjádřená například takto: „Pro mě je to slovo
takový divný“.
Druhé části Pátečního večera na téma „Kde domov můj“ dominoval
spontánní projev vynikajícího muzikologa a hudebního
skladatele Miloše Štědroně, který se zaměřil na národní
identitu v hudbě. Obsahově i jazykově suverénní výklad
profesora Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
potvrdil, že nesmírná šíře jeho znalostí nezabírá jen oblast
hudební, ale pokračuje i důkladným vhledem do literatury a
historie. Výstižný pohled do kolébky české hudby přinesl i
řadu zajímavých detailů. Kolikpak posluchačů ví, že úvodní
hudební motiv naší hymny se dříve než v Tylově Fidlovačce a
Škroupově písni objevil v jedné z Mozartových symfonií?
Režisér rozhlasové kompozice Radim Nejedlý má zásluhu na tom,
že v dvouhodinovém večeru nezbylo místo pro nudu a
suchopárnost. Důvtipně vybraná hudba první části vytvářela
svou „ilustrací“ atmosféru jemně ironického odlehčení. Přednes
literárních ukázek v podání Ladislava Lakomého se nesl v plném
pochopení dobové vážnosti myšlenek i v lehce úsměvné nadsázce,
kterou přesně vystihl Zdeněk Junák. |
