 Rudolf
Křesťan, publicista
Jak užívat jaro
Jaro není nutno před užitím protřepat, neboť nás protřepe
samo. Užívejme si ho plnými doušky, neurčí-li lékař jinak.
Otázkou však je, do jaké míry lze v tomto jedinečném ročním
období spoléhat na rady lékařů. Jaro je natolik mocné a bujné,
že mu podléhají i samotní doktoři. Leckdy si nevědí rady sami
se sebou. Psychiatři ztrácejí hlavu. Kardiologové zase srdce.
Očním lékařům lezou oči z důlků, když se na ulicích vykuklí
slečny v minisukních. Dochází i k případům, že některým
odbornicím na popáleniny se zapalují lýtka.
Postihují-li účinky jara i zkušené a kvalifikované jedince
z oblasti zdravotnictví, co teprve lidi z ostatních oborů!
V návalu jarních erotických citů to nejeden pekař začne
s někým péct. I zahradníci a zahradnice rozkvétají. Jaro je
jediným ročním obdobím, které je schopno na nás lézt. Dokonce
i na horolezce. Je to také čas k objetí. I zavilí stoupenci
rituálního objímání stromů náhle touží obejmout někoho, kdo
není dřevo.
Svodům jarní lásky podléhají i zkušení lékárníci; náhle nejsou
všemi mastmi mazaní a proměňují se opět ve študenty s rudýma
ušima. „Láska je nemoc zlá, každý na ni svůj lék má,“ tvrdí
farmaceuticky laděný písňový text Vratislava Blažka, známý
v podání Václava Neckáře. Zmíněný se svěřuje se zvoleným
postupem: „Rozhod jsem se léčit lásku lékořicí, objednám si
aspoň tisíc odnoží.“
Rozličnými projevy jara se podrobně zabývá i botanika – jednak
v rámci pokusů o urychlování vývoje rostlin, tedy
prostřednictvím takzvané jarovizace, jednak při bádáních kolem
první a následně i druhé mízy.
Kromě mízy patří k jaru i múzy. Není náhodou, že vrcholným
dílem české poezie je Máj. Také lidová tvorba pokládá toto
období za jedinečné. V Plickově, Volfově a Svolinského knižním
díle Český rok je i následující lašský monolog kvítku:
„Netrhej mě v zimě,/ moje krása zhyne,/ netrhej mě v letě,/
když sluníčko peče,/ utrhni mě zjara,/ moje krása stálá.“
Současní ochránci přírody by nejspíš protestovali proti
obsažené výzvě k utržení květu. Není vyloučeno, že by chtěli
autora pokutovat, jenže u lidové poezie je těžko dohledat
původce; navíc jde o výzvu promlčenou.
Nejen umění a folklor opěvují toto roční období, ale zdá se,
že dokonce i úředníci projevují vůči jaru jistou ohleduplnost.
Požadují podání části daňových přiznání už k poslednímu březnu
– možná proto, aby pak občané mohli tuto starost vypustit
z hlavy a nechat si ji plést něčím příjemnějším.
Výrobci a prodejci rozličných vitamínových přípravků mají jaro
v oblibě proto, že je údajně obdobím jarní únavy. Toto tvrzení
je ve skutečnosti marketingovým tahem, jehož účelem je zvýšení
prodeje zmíněných preparátů. Jestli existuje nějaká obecná
únava, pak určitě ne v tomto období výletů, kdy naopak
začínáme kmitat. Je to čas probouzení, činorodosti a pobíhání
chatařů s lakýrnickým štětcem a studentů Akademie výtvarných
umění se štětcem malířským.
S pojmem jara v přeneseném slova smyslu mívají jistou potíž
žáci v hodinách dějepisu. Není snadné jim časově vysvětlit, že
Pražské jaro v roce 1968 trvalo od ledna do srpna. Jako by
uvedený časový oříšek nestačil, také současnost staví žáky
před specifické pojetí jara, a to v podobě jarních prázdnin,
které se letos v celé republice konaly postupně od 2. února do
15. března. Tedy v zimě.
S doznívající zimou a s jejím přechodem do vesny souvisí
každoročně i četná klíčová překvapení, a to doslova: při
nacházení ztracených klíčů po roztátí sněhu. Podobně jsou
objevovány i postrádané náušnice a prstýnky; někteří vlekaři
berou po sezoně tyto objevy jako vedlejší příjem.
Na jaru si pošušňávají také jazykovědci. Se zaujetím bádají,
čím to je, že jedině toto roční období vstoupilo do jmen. Je
pozoruhodné, že Jaroslav, Jaroslava, Jaromír a Jaromíra nemají
ekvivalent v podobě nějakého Podzimoslava, Zimoslava či
Létoslava. Předmětem jazykovědného zkoumání je i otázka, zda
březen se jmenuje podle břízy, či podle březích – těhotných –
zvířat. Duben je spojený s dubem, byť prvního dne toho měsíce
se nevyvádíme dubnem, nýbrž aprílem. Název května je autorským
dílem Josefa Jungmanna. V roce 1805 ho vytvořil při překladu
Chateaubriandova díla Atala. Převedl do češtiny francouzský
poetický výraz „lune de fleurs“ vpravdě květnatě.
S červnem, jehož část ještě také náleží jaru, je to
složitější. Jedna z domněnek spojuje název s počátkem
červenání ovoce, druhá s jeho červivěním. Ale co když dotyčný
název povstal z toho, že při ohlédnutí za svou uplynulou jarní
bujarostí se počátkem června leckdo červená?
Navzdory všem rizikům a případným vedlejším účinkům jara je to
nádherné období. Pro přírodu i pro člověka je symbolem
svěžesti, pučení, vzkvétání, nadějí a nabírání sil a shazování
kil.
Pro pořádek budtež závěrem uvedeny tři kontraindikace
k možnostem zdárného užívání jara: 1) zapšklost; 2)
neschopnost se radovat; 3) páprdovství.
Nerad to přiznávám, ale zmíněné páprdovství zřejmě více
ohrožuje nás muže než ženy. Na rozdíl od slova páprda jsem se
zatím nikdy nesetkal s výrazem páprdice. |
