|
|
 Jiřina
Šiklová, socioložka
Optimismus je (stále) funkční
Volby dopadly, jak dopadly, na podzim si to zopakujeme. A
nenecháme-li se naší nevábnou politickou scénou otrávit, snad
nás přijde k volbám podstatně víc a výsledek bude možná jiný.
Já tedy k volbám půjdu a budu se před nimi zase angažovat.
Jsem totiž optimistka a věřím, že s optimismem se nejen lépe
žije, ale že se kupodivu nakonec vyplatí.
Skoro na měsíc přesně před čtyřiceti lety, v roce 1969, jsem
napsala do Listů, které tehdy vycházely jako následovník
Literárních novin, fejeton s názvem Optimismus je funkční. Za
některými větami si stále stojím.
„Nejhorší co se může stát je nechat se znechutit, propadnout
pesimismu, protože tím člověk sám sebe odzbrojuje a druhému
dává najevo, že už to vzdal. Proto nesouhlasím
s bolestínstvím, okázalou otráveností a zatrpklostí některých
lidí, ani s povýšeným skepticismem těch realistických. Ani
dítě by si nedokázalo stavět z písku hrad, kdyby mu stále
někdo připomínal, že mu do toho šlápne,“ napsala jsem tehdy.
Tehdy před čtyřiceti lety byla ta naše opancéřovaná realita
hodně mizerná. Ještě horší však byla perspektiva. Bylo však
jasné, že skepticismus a opakované řeči o tom, že nic nemá
cenu a že se stejně nic nezmění, oslabují především toho, kdo
by chtěl něco změnit.
Jako tehdy i dnes platí, že optimismus je funkční také proto,
že naši odpůrci jsou udiveni, proč jsme to už nevzdali, že tu
ještě jsme a chceme se ozývat. Proto jsou různé výzvy a
poukazování na lumpárny učinným retardérem, tedy zpomalovačem
ještě rychlejšího nástupu lidí bez mravních zábran.
Skepticismus odzbrojuje, neboť nás zbavuje racionálního
zdůvodnění vlastní angažovanosti, a tím urychluje nástup
naší lhostejnosti, která taky možná pramení z lenosti.
Optimismus je funkční i proto, že těm, kteří se nechtějí vzdát
možnosti zlepšení stavu společnosti, dodává smysl jejich
dalšímu jednání. Mně optimismus pomohl přežít mnohá těžká
období, prostřednictvím optimismu jsem „dobíjela baterky“ a
motivovala se pro to, co jsem dělala. Po dvaceti letech od
napsání zmíněného fejetonu, tedy v roce 1989, to vyšlo.
Optimismus se opět ukázal být funkčním.
Před nedávnými volbami si někteří politici dělali legraci z
Havlova aktualizovaného sloganu o pravdě a lásce, které
zvítězí nad lží a nenávistí. Lidi, kteří slogan po Havlovi
opakovali a opakují, začali někteří novináři a politici
označovat posměšným termínem „pravdoláskaři“.
Napadá mě, zda ti zcyničtělí vtipálkové chtějí, aby zde platil
opak toho hesla, aby snad v Česku vítězila lež a nenávist? To
radši budu naivní optimistka. |
