|
|
Život a smrt jsou v řádu věcí
Vzpomínky významné české překladatelky a spisovatelky Bohumily
Grögerové nabídne Český rozhlas 3 – Vltava. Pětidílnou sérii
nazvanou Klikyháky paměti stanice odvysílá v rámci cyklu Osudy
(od pondělí 13. července denně, vždy v 11.30).
 Teprve letos na jaře se brzy osmaosmdesátiletá Bohumila
Grögerová dočkala veřejného uznání, které jí náleží minimálně
od šedesátých let minulého století, kdy ve dvojici s Josefem
Hiršalem (1920–2003) objevovala nové výrazové možnosti v rámci
takzvané experimentální poezie, zohledňující jak významovou,
tak výtvarnou kvalitu slov. Jejich společná kniha Job-boj
(1968) je mezníkem podobně důležitým jako Nezvalovy Básně noci
pro český poetismus nebo Kunderova Nesmrtelnost pro fenomén
české literární postmoderny.
Ocenění, kterých se Grögerové dostalo ze strany českého centra
PEN klubu a soutěže Magnesia Litera, přišla jednak
v souvislosti s více než půl stoletím autorčiny bohaté
překladatelské i původní tvorby, jednak za její nejnovější
knižní počin. Ten vyšel loni na podzim pod názvem Rukopis. Za
titulem se skrývá nejen fakt, že text, v němž se autorka
srovnává s postupně odcházejícími smysly, zejména slábnoucím
zrakem, byl napsán rukou, ale také skutečnost, že se proměnila
sama povaha i obsah toho, co ruka papíru předává – čili
autorčina poetika. Zatímco texty psané ve spolupráci s
Hiršalem zdůrazňovaly tvárný experiment, Grögerové samostatné
práce, vznikající od poloviny devadesátých let, stále
zřetelněji preferují dokumentární rovinu, kótují
spisovatelčinu cestu napříč 20. stoletím, a to v kontextu
rodinném i uměleckém. V Brance z pantů (1998) se téma odvíjí
od zabydlování domku v pražském Veleslavíně, v Čase mezi tehdy
a teď (2004) od tragické Hiršalovy smrti.
S Josefem Hiršalem se Bohumila Grögerová seznámila zkraje
padesátých let v nakladatelství Naše vojsko. V následujících
dekádách společně realizovali knížky pro děti (Co se slovy
všechno poví, O podivné záhadě na poštovním úřadě),
připomenutou sbírku experimentální poezie Job-boj, více než
tisícistránkové svědectví o dramatických proměnách české
kultury v letech 1952 až 1968 (Let let), ale také rozhlasové
hry – a především několik desítek knižních překladů zejména
z francouzského a německého jazyka. Jejich zásluhou v češtině
zní groteskní lyrika Christiana Morgensterna, absurdní dramata
Ioneskova, texty Artmanna, Bobrowského, Enzensbergera, Jandla
či Mayröckerové. Svůj jedinečný lidský i umělecký souzvuk
charakterizovali Hiršal s Grögerovou vlastní maximou:
„Autorská spolupráce muže a ženy jako tvůrčí akt je ve své
nejhlubší podstatě aktem lásky.“
Navzdory otřesným zkušenostem s nacistickou a komunistickou
totalitou, navzdory předčasné smrti manžela a nedávné smrti
Hiršalově, navzdory ochabujícímu zraku i sluchu zůstává
Bohumila Grögerová i v pozdním věku obdivuhodně vyrovnané
mysli a šťastného ducha. Říká: „Sice špatně chodím, špatně
vidím, špatně slyším, ale přesto pro mě stáří není ani
zničující, ani ponižující. Je to etapa života, ke které jsem
dospěla a k níž spěje každý člověk. V tom nejsem žádnou
výjimkou: žila jsem, stále žiji a za chvilku umřu. Vždyť to je
v řádu věcí. A ten pocit, že jsem v řádu věcí, mě uspokojuje.“
Radim Kopáč, literární kritik a publicista
Foto Jarka Šnajberková
|
