|
|
Masarykovo Československo
Loňský rok, kdy se vzpomínalo devadesáté výročí vzniku
Československa, přinesl řadu akcí, sympozií, setkání. K nim
patřila i brněnská konference Živé hodnoty Masarykova
Československa s podtitulem Směrodatné hodnoty pro 21.
století. Příspěvky z ní (publikované ve stejnojmenném sborníku
vydaném Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity) jsou
vesměs naléhavými texty svědčícími o tom, že se lidé v době
nejistot a krizí vracejí ke kořenům.
 Oficiální
hosté konference – mezi nimi i brněnský primátor Roman
Onderka, předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský,
místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Lubomír
Zaorálek a děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity
Josef Trna – především zdůraznili význam vzniku republiky. Ve
stejném duchu promluvili i další účastníci konference včetně
hlavního redaktora recenzovaného sborníku Bohumíra
Blížkovského, jenž zrekapituloval Masarykovu dramatickou cestu
k novému státu. Zajímavé příspěvky přednesli mimo jiné
František Čapka, Věra Olivová, Miloslav Bednář, František
Hejl, Marta Goňcová, Zdeněk Koudelka, Jan Keller či Rajko
Doleček. Účastníky konference byli lidé různých osudů a
rozličných názorů – často i diametrálně odlišných.
Je zřejmé, že Masarykovo Československo rozhodně nebylo rájem
pro všechny a že může být našim vzorem spíše v proklamovaných
zásadách. O to se koneckonců vede spor: na jedné straně je
první republika idealizována, na straně druhé je význam našeho
předválečného státu negován jako jakási slepá ulička a snad i
omyl. Někde uprostřed tkví realistický pohled uznávající
hodnoty tohoto státu. I to stojí za slovy autorů zastoupených
v publikaci. Zánik demokratického Československa, jemuž stál
dlouho v čele velký Evropan, znalec Ruska, anglosaského světa
a obdivovatel USA, nebyl spojen ani tak s vnitřními problémy
jako s tím, že od roku 1933 a snad i dřív zůstával tento maják
demokracie uprostřed Evropy ekonomicky, a tedy i politicky
zcela izolován. Ukázalo, se, že politické principy zdaleka
nejsou v praktické politice vším – nerespektování tohoto faktu
s sebou neslo často tragické následky.
Jubilejní sborník tedy přináší jak vykřičníky volající po
inspiraci zásadami Masarykova Československa, tak řadu
otazníků, které směřují k nám a naší současnosti. A jsou to
otazníky často palčivé, jež začínají již pouhým pojmem
„Československo“. Sborník zřetelně ukazuje, že bez skutečných
osobností, tedy nikoli poslušných loutek a technologů moci,
nelze dosáhnout ničeho podstatného, že moderní politiku mohou
budovat jen zkušení a hluboce vzdělaní lidé.
Účastníci konference, jakkoli odlišných životů a politických
názorů, se na tom podstatném shodli – je to ale doklad nového
hledání společných bodů v naší rozdělené společnosti, nebo jen
podobného pietního postoje k hodnotám, jež jsou považovany za
trvalé? Sborník tedy nejen rekapituluje, ale je také impulzem
k hlubšímu zamyšlení nad osudy geopolitického prostoru, ve
kterém žijeme. Proto je třeba pořadatelům, organizátorům a
účastníkům konference, stejně jako vydavatelům sborníku
poděkovat.
Ivo Pospíšil, slavista a literární vědec |
