|
Zabijácké hračky a etika
Představte si zbraň, která má podobu hejna malých létacích
strojů, ne větších než vrány; a že se takové hejno dokáže
poté, co pronikne do uzavřených prostor, samo navigovat a
vyhledávat určený cíl. Tato skvělá zbraň pro lokální války 21.
století zatím naštěstí existuje jen jako vynález hlavního
hrdiny hry Joe Penhalla Krajina se zbraní. V české premiéře ji
uvedlo v květnu Dejvické divadlo. Její protagonista se jmenuje
Ned a princip svého vynálezu přibližuje v prvním dějství svému
bratru Danovi prostřednictvím působivé světelné abstraktní
projekce, připomínající oživlé islámské ornamenty. A
v prostoru jeviště poletují malé vrtulníčky, jakoby řízené jen
samy sebou. Dejvičtí opět projevili svou hravost a herec
Martin Myšička, pro něhož je tato inscenace režijním debutem,
zřejmě zúročil leccos z toho, o čem přemýšlel, když se po
absolvování matematicko-fyzikální fakulty UK rozhodl studovat
ještě DAMU. Jakkoli totiž mohou být vědecké teorie a vynálezy
i esteticky působivé a třebaže emoce provázející jejich zrod
mohou být obdobné těm, jež zažívají umělci při své tvorbě,
výsledek vědcovy práce může na rozdíl od té umělcovy přinášet
milionům lidí nejen radost, ale také smrt. Ned si to díky
svému bratru uvědomí a jeho vyburcované svědomí ho vede ke
střetům s obchodní ředitelkou společnosti, jež výzkum a vývoj
nové zbraně financovala, i se špičkovým rozvědčíkem Brooksem,
hájícím státní zájmy.
Do
detailu propracované výkony herců jsou psychologicky
motivované a přesvědčivé. Pavel Gajdoš v roli Neda mění
počáteční euforii mladého úspěšného výzkumníka v odhodlání
nepřipustit zneužití vynálezu; a jeho morální vítězství, jež
je ale současně i profesním ztroskotáním, interpretuje bez
exprese a patosu. Režie i herci sofistikovaně pracují s
podprahovými pocity, s náznaky možností, jež se nenaplní.
Simona Babčáková coby obchodní ředitelka například působí při
přesvědčování Neda velmi svůdně, ale nesvádí ho. Z agenta
Brookse v podání Ivana Trojana zase vyzařuje agresivita, která
ale nevyústí v násilí, jak divák stále čeká, nýbrž se
projevuje jen v neúprosné logice vývodů, jimiž agent tlačí
Neda ke zdi. Rozum a emoce jsou v této pozoruhodné inscenaci
stejně vyváženy jako etika a estetika či hravost a prezicnost.
Bronislav Pražan
Foto Dejvické divadlo |