Michal Horáček,
textař a producent
V narážce na oblíbený žánr hudebního divadla mluvíte o svém
projektu jako o lyrikálu. V čem je pro vás ten zásadní rozdíl
mezi muzikálem a lyrikálem?
Muzikál, jak název napovídá, vychází z muziky. Všechno
ostatní, slovo zejména, tu muzice slouží. V lyrikálu je to
právě naopak – všechno včetně hudby slouží lyrice nastolené
slovy. Libreto Kudykama je jednou dlouhou básní; i proto vyšlo
už v polovině května v knižní podobě.
V některých rozhovorech jste už uvedl, že jednou z motivací ke
zrodu Kudykama bylo to, že jste nikdy neviděl, jak na písničky
s vašimi texty reagují živí posluchači. Nemáte pocit, že to už
je zkrátka úděl textaře?
Já na úděly moc nevěřím.
S Petrem Hapkou jste vydali pět alb, na kterých je přes
padesát písní. To není moc – vzhledem k tomu, že
spolupracujete pětadvacet let. Kolik nových skladeb jste
napsali pro Kudykam? A nebylo pro vás trochu stresující psát
pod bičem termínů? Vydání alba se dá odložit, ale s datem
premiéry divadelního představení se moc hýbat nedá…
V Kudykamovi jsme použili sedm písní z dosavadní tvorby a
deset nebo jedenáct (jednu nejspíš nepoužijeme) nových.
Stresující to trochu bylo, ale já mám stres rád. Bez stresu se
cítím nesvůj.
Příběh Kudykama vychází z textu jedné z nejstarších písní,
které jste s Hapkou natočili – Penzionu Svět. Byla právě tato
skladba tím „spouštěčem“ inspirace, na který se začaly
nabalovat další postavy a příběhy? Je to s odstupem těch 25
let váš klíčový text?
Ano, vždycky jsem právě tenhle text považoval za klíčový. Ten
příběh se v něm skrýval. Jen čekal na to, abych ho rozvíjel.
Pravda, načekal se.
 Kudykam
je na české poměry obří projekt – zástup herců a zpěváků
v trojí alternaci, padesát představení v sezoně, výpravná
scéna, doprovodné aktivity včetně filmového dokumentu o zrodu
projektu nebo knihy s libretem a alba s písněmi z představení…
To všechno musí stát kupu peněz. Do jaké míry nesete riziko
případného finančního neúspěchu?
Riziko nesu v plné míře sám. Ale v tom, že od nikoho nic
nechci, je i velká svoboda. Nemusím nikomu ustupovat, na druhé
straně nebudu mít nikoho, na koho bych mohl svalovat vinu za
případný neúspěch.
Do projektu jste se pustil jako divadelní začátečník. Jak se
liší svět divadla a populární hudby? Byl jste nějakou ze
zvyklostí divadelního provozu překvapen či zaskočen?
Žádné zvyklosti divadelního provozu jsem neznal, takže ani
nebral v potaz. Je mi lhostejné, na co si kdo zvykl někde
jinde. Tohle je Kudykam a v něm platí ta pravidla, která jsem
vytyčil a na která ostatní přistoupili.
Kudykam máte pod kontrolou coby umělecký producent celého
projektu. Co přesně to obnáší? Máte právo veta ve všem, co se
představení týká? Jak se s vaším výsadním postavením smířil
třeba režisér Dodo Gombár?
Jako producent samozřejmě právo veta mám. Ale hledím je
uplatňovat jen v extrémních případech, a to se ještě snažím,
aby to jako veto nevypadalo. Jak se s tím smířil pan režisér,
na to byste se musel zeptat jeho. Já mám pocit, že velmi
dobře. Ani jeden totiž nepreferujeme vlastní ego, ale jen
dobro společného díla.
Milan Šefl
Snímky Daniela Dostálková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 22. září. |
