|
|
Charismatický Forman v novém dokumentu
Dokument Miloslava Šmídmajera o Miloši Formanovi Co tě
nezabije… má v sobě – řečeno s jistou nadsázkou – něco z
atmosféry Formanových filmů. Je poutavý a zábavný, k publiku
vstřícný, obsahuje sdělení, která jinde těžko najdeme, i
nepominutelné vzkazy, cíleně – byť zdánlivě jakoby bezděčně –
vysílané k divákům. Nechybí tu ani svébytný humor. Šmídmajer
má s natáčením s oscarovým režisérem zkušenosti: věnoval mu už
dva snímky – Drž se toho snu (1990) a Chuť slávy (1996).
V prvním se zaměřil na dosavadní Formanovu kariéru, ve druhém
na jeho šest smolných let mezi Valmontem a snímkem Lid versus
Larry Flint.
Nový celovečerní film je „hovornější“, epičtější a také
osobnější. Věnuje se především soukromé rovině Formanovy
životní i tvůrčí dráhy. Naznačuje rodinné kořeny, úděl
sirotka, jehož rodiče zahynuli v nacistickém koncentráku a
který se musel o sebe starat sám, neboť neměl oporu rodinného
zázemí. Líčí nejen osobnost mimořádně talentovanou a
kreativní, ale také houževnatou. Forman několikrát začínal od
nuly a častokrát musel zakusit i trpkou příchuť neúspěchu.
Třeba když Carlo Ponti odmítl jeho film, nebo když se jeho
snímek Taking Off v Americe setkal s nepochopením i finančním
nezdarem a pozdější projekty troskotaly na nepřijatelných
podmínkách producentů.
 K cenným
pasážím dokumentu patří Formanovo výprávění o setkáních
s filmovými umělci (například s Francoisem Truffautem), ale
nejvýznamnější je zachycení jeho soukromé, intimní tváře: jeho
upřímná výpověď o dlouholetém traumatu z toho, že s ním starší
synové Petr a Matěj nemohli vyrůstat, líčení radosti, kterou
zažíval při společné práci s nimi. Hodně prostoru je věnováno
současné rodině a vztahu s mladšími dvojčaty. V těchto
okamžicích se film místy bohužel nevyhne jisté zdlouhavosti a
sentimentu a pouze síla Formanovy osobnosti udrží situace v
tónině odpovídající tématu. Vůbec platí, že film stojí – aniž
podceňujeme tvůrčí podíl jeho autora – na Formanově
charismatické osobnosti, na jeho znamenitém vyprávění a
humoru, na schopnosti zdramatizovat, případně i shodit
situaci. Na Formanově vypravěčství je ostatně založen i
portrét Martina Šulíka, nedávno odvysílaný v cyklu ČT Zlatá
šedesátá. Oba dokumenty si však nijak nekonkurují: sdělují
něco jiného a jinak. Což svědčí o kvalitách obou autorů a
samozřejmě – o formátu Miloše Formana.
Agáta Pilátová, filmová publicistka |
