Číslo 44 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se spisovatelem.
Alexandrem Klimentem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Třináctkrát z Kudykama

V době, kdy čtete tyto řádky, již s největší pravděpodobností nejrychlejší z recenzentů seznamují své čtenáře s tím, jak dopadla první uvedení lyrikálu Michala Horáčka a Petra Hapky Kudykam, jedné z nejočekávanějších divadelních událostí sezony. Ještě než se návštěvníkům Státní opery Praha prvně zjevila roztodivně namaškařená zhmotněná představa nájemníka Penziónu Svět Martina, mohli z Horáčkova písňového textu o 2009 verších a 19 písních ochutnat majitelé stejnojmenného alba, které pár dnů před premiérou hry vyšlo u Sony BMG.

Cédéčko obsahuje 13 písní (plus jednu bonusovou) a jak množstvím skladeb, tak celkovou stopáží je nejdelším nosičem, který kdy Horáček s Hapkou připravili. Album není pouhým studiovým „výřezem“ z představení, vznikalo stejně, jako předešlé tituly autorské dvojice, tedy pečlivým výběrem interpretů pro každou z písní. Tím ideálním se v případě CD mohli stát jak herci a zpěváci, kteří alternují v rolích, jimž jsou dané písně v lyrikálu přisouzeny, tak umělci, s nimiž se ve hře nesetkáme – duet Přišlo mi to vhod tu zpívají Richard Krajčo a Jana Lota, šansonu Svatí podél cest se nejlépe zhostila Lenka Nová z Laury a jejích tygrů, vznosnou finální píseň Tante cose da veder‘ si můžeme dopřát jak v podání nejmladšího z Kudykamů Vojtěcha Dyka, tak s hostujícím Karlem Gottem.

Ondřej Brzobohatý, Michal Horáček a Karel Gott při natáčení písně Tante cose da vederPodstatná část z prezentovaných skladeb, z nichž jen tři známe už ze starších projektů Hapky a Horáčka, je ovšem nazpívána představiteli příslušných rolí. A mezi nimi najdeme skutečné objevy. Z těch nejvýraznějších uveďme slovenskou muzikálovou herečku, ale především uhrančivou šansoniérku Lucii Šoralovou, nebo člena hradeckého Klicperova divadla Jana Sklenáře, výjimečně přesného v dramatické verzi kdysi Kocábova Smíchu z vedlejšího pokoje. Jak už to v případě Horáčkových a Hapkových projektů bývá, ani na albu Kudykam ale není primární technická dokonalost interpretace, daleko spíš se tu sází na výraz. V tomto ohledu uchvátí další dva z tria divadelních Kudykamů – fatální Karel Dobrý ve Štvanici a dryáčnický Csongor Kassai v rytmické hříčce Člověk je rodem tanečník. Co do přesvědčivosti jim zdatně sekunduje František Segrado v Rozeznávám, známé z dávného podání Richarda Müllera.

Album Kudykam nabízí hodně výjimečných výkonů (nejde jen o zpěv, texty a hudbu, obdiv si zaslouží třeba instrumentace Ondřeje Brzobohatého); zda písně obstojí i v jevištním provedení, nechť prověří každý sám. Pokud ovšem sežene lístky...

Milan Šefl

Foto 2media.cz



  Odložení muži
  Jak to vidí Ivan Kraus
 
   Třináctkrát z Kudykama

   Pořiďte si
 
   O ústupu z pozic
   Televizní glosář