Číslo 44 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se spisovatelem.
Alexandrem Klimentem.

Rozhlasový podzim: úspěšný festivalový prolog

„Chtěl bych Českému rozhlasu poděkovat za odvahu a vizi, se kterou v hudebním městě Praze založil rozhlasový festival, za srdečnost, s níž jsme byli přijati... Těším se, že se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu vstupujeme do partnerství, které spojí velká hudební centra Evropy.“ Toto povzbuzující sdělení poslal krátce po vystoupení Symfonického orchestru Středoněmeckého rozhlasu na zahajovacím koncertu Rozhlasového podzimu ředitel hostujícího tělesa Carsten Dufner z  Lipska.

Nejrůznější hudební festivaly stále více zaplňují evropské hudební dění, český region nevyjímaje. Také Rozhlasový podzim vstoupil do bohaté nabídky festivalů odehrávajících se v našem hlavním městě, i když určitý prostor se uvolnil ukončením činnosti mezinárodního festivalu Pražský podzim, s nímž Český rozhlas po celou dobu existence spolupracoval. Byl mediálním partnerem, natáčel a vysílal koncerty nejen na stanici Vltava, ale poskytoval je prostřednictvím Evropské vysílací unie (EBU) i zahraničním rozhlasům. V posledních letech byla spolupráce velice úzká - v roce 2003 uzavřel Český rozhlas s Pražským podzimem smlouvu, na jejímž základě měl festival každoročně hostit minimálně dva rozhlasové orchestry. Tato tělesa, která často žijí ve stínu prvních národních orchestrů, nabídku vystoupit v pražském Rudolfinu přijímala s povděkem. Podzimní festival jsme považovali trochu za svou věc: občas přijel se zahraničním orchestrem i rozhlasový tým – kooperace během vysílání byla zajímavou příležitostí vyzkoušet si vlastní praxi v mezinárodním kolektivu, vznikaly přátelské vztahy.

V lednu letošního roku se štědrá ruka hlavního sponzora definitivně zavřela a Pražský podzim ohlásil ukončení činnosti. Na řadu příznivců padl smutek – festival se svébytným profilem neodmyslitelně patřil k zářijovému období.

Nápady na jeho záchranu nebo návaznost se zdály nereálné. Naštěstí jen krátce. Jednou z pohnutek možná byla i snaha dostát deklarovaným příslibům vystoupení evropských rozhlasových orchestrů na pódiu Rudolfina. Český rozhlas byl tím z partnerů, který mohl v naplňování vize pokračovat.

Triumvirát nezklamal

Zakladatelské zásluhy o zrod nového festivalu s názvem Rozhlasový podzim patří bývalému generálnímu řediteli Českého rozhlasu Václavu Kasíkovi a pak triumvirátu, který na sebe vzal břímě velké odpovědnosti. Ředitelka vydavatelství Radioservis Kateřina Konopásková rozšířila svou působnost o zcela novou sféru poté, co se Radioservis stal pořadatelem festivalu. Je obdivuhodné, s jakým nadhledem a šarmem zvládala novou roli, počínaje prezentací na letní tiskové konferenci až po poslední festivalový koncert. O organizaci festivalu se dělila se správním ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu Janem Simonem a s vedoucím mezinárodního oddělení Českého rozhlasu Jakubem Čížkem; oba jsou vybaveni excelentními manažerskými schopnostmi i množstvím praktických zkušeností a kontaktů.

Rozhodnutí o pořádání festivalu znamená sice pro Český rozhlas vykročení novým směrem, v mezinárodním měřítku však není ojedinělé. Vlastní hudební festivaly pořádá řada evropských rozhlasů – úctyhodně velké jako například BBC PROMS, nebo jen regionální, které doplňují veřejnoprávní koncept nabídkou kvalitní hudby za dostupnou cenu. Český rozhlas má s pořádáním koncertů bohaté zkušenosti – abonentní sezona SOČRu je beznadějně vyprodána a to není v pražských poměrech vůbec samozřejmostí.

Rozhlasový podzim počítá výhradně s účastí evropských rozhlasových těles a souborů. Nebude to vymezení svazující, uvědomíme-li si, že Evropská vysílací unie registruje 75 hudebních těles – z toho je více než padesát rozhlasových orchestrů, devět big bandů a patnáct pěveckých sborů. I tímto směrem se zřejmě bude program příštích ročníků Rozhlasového podzimu rozšiřovat.

Úspěšný prolog

Letošní ročník Rozhlasového podzimu označovaný jako prolog proběhl v úsporné verzi pěti koncertů. Toto rozhodnutí bylo podmíněno velmi krátkým časovým obdobím, v němž mohla být zajištěna účast hostujících orchestrů. Organizační tým zvládl takřka nemožné. Počátkem léta byl zveřejněn program a oznámení o vzniku nového festivalu se objevilo také ve zprávách EBU. Zájem zahraničních rozhlasů o účast i o přebírání koncertů byl značný: jako perličku uveďme, že záznamy všech koncertů si objednala například i Austrálie a Jižní Korea.

Tu a tam zazněly určité výhrady k příliš konvenčně pojaté dramaturgii festivalu. Zřejmě i tady se projevila časová tíseň. Přelom srpna a září byl výjimečně štědrý na pražské duplicity titulů – například Tance z Galanty Zoltána Kodályho, které se objevují v repertoáru spíše výjimečně, zazněly v rozpětí dvou týdnů dvakrát a Dvořákův Koncert pro violoncello h moll bylo možné slyšet během dvou týdnů v Rudolfinu dokonce ve třech provedeních, naštěstí výborných. Asi by bylo lépe se těmto případům vyhnout, i když se tak naskytla ojedinělá příležitost ke srovnání.

Na festivalu se objevila řada kvalitních výkonů, které stojí za připomenutí, ačkoli si tento článek neklade recenzentské cíle. Hezkou atmosféru měl zahajovací koncert se Symfonickým orchestrem Středoněmeckého rozhlasu, s nímž se představil mladý violoncellista Daniel Müller Schott a pohodu vyzařující dirigent Jun Märkl. Velmi dobrý výkon předvedl Symfonický orchestr Maďarského rozhlasu s částečně národním repertoárem, očekávání nezklamal spoluúčinkující známý maďarský pianista Jenö Jandó. Příjemným vybočením z velkého symfonického repertoáru byl koncert Komorní filharmonie Holandského rozhlasu, která s mimořádnou zvukovou kulturou a smyslem pro styl přednesla díla období baroka a klasicismu za řízení Kennetha Montgomeryho a brilantní spoluúčasti pianisty Melvyna Tana. Závěrečný koncert patřil SOČRu se šéfdirigentem Vladimírem Válkem. Zde je nutné zmínit mimořádný výkon mladičké Sophie Jaffé v Šostakovičově Koncertu pro housle a orchestr č. 1, který zjevně inspiroval i orchestr k velice koncentrovanému výkonu.

Návštěvnost festivalových večerů předčila očekávání – Dvořákova síň se pokaždé zaplnila včetně varhanní empory, koncerty končily spontánními ovacemi. Festival ve svém prologu jednoznačně uspěl, organizátoři si ověřili, že rozhodnutí „jít do toho“ bylo správné a množství energie nebylo vynaloženo marně. Lze si tedy jen přát, aby stejná přízeň sponzorů a publika provázela Rozhlasový podzim i v následujících - už regulérních – ročnících, kdy bude koncertů zřejmě nepoměrně víc.

Jakým směrem se vydat?

Rozhlasová tělesa mají co nabídnout: jejich studiová produkce je orientována   přednostně vesměs na vlastní národní repertoár, který by část programu mohl vyplnit poměrně objevným způsobem. Vítané by určitě bylo i předvedení českého repertoáru hostujícími orchestry. Býval to ostatně záslužný dramaturgický úzus Pražského podzimu, kterému vděčí rozhlasová fonotéka za několik zdařilých nahrávek českého symfonického repertoáru, nezřídka i děl 20. století. Poskytnout lze jistě příležitost k vystoupení některým vítězům soutěží a účastníkům projektů, na kterých participuje EBU – patří mezi ně například soutěž New Talent, nadace Borletti Buitoni Trust nebo Cardiffská pěvecká soutěž. To jsou aktivity určené vyspělým mladým interpretům s výkonností laťkou nastavenou velmi vysoko. Pak je tu samozřejmě oblast soudobé tvorby, jíž se rozhlasová tělesa věnují programově. Řada rozhlasových institucí vypisuje skladatelské soutěže, orchestry mají rezidenční skladatele, Mezinárodní tribuna skladatelů jako nejpočetněji zastoupená rozhlasová soutěžní přehlídka každoročně uvede řadu nejnovějších kompozic – i to by mohly být zdroje, které lze využít.

Žánrové rozšíření festivalu slibuje zapojení evropských rozhlasových big bandů a jazzových aktivit. Spolupráce evropských rozhlasů v jazzové oblasti má řadu podob – ať už je to mezinárodní big band, do kterého delegují národní rozhlasy své hudebníky, nebo projekt Swinging Europe – big band mladých, který pravidelně realizuje svá evropská turné.

EBU nám drží palce

Rozhlasový podzim vytvořil novou platformu pro veřejné uplatnění evropských rozhlasových těles, což je vnímáno jako mimořádný vklad do mezinárodní spolupráce v dané oblasti. Na závěr si dovoluji citovat z vyjádření šéfa hudebních programů EBU Pierra-Yvese Triboleta adresovaného všem členským rozhlasům EBU:

„Rozhlasový podzim – festival rozhlasových orchestrů – poskytuje unikátní příležitost reflektovat obrovskou angažovanost národních rozhlasů, členů Evropské vysílací unie v oblasti klasické hudby.

Veřejnoprávní rozhlasy v Evropě financují už více než půlstoletí činnost rozhlasových orchestrů, aby zachovávaly národní hudební tradici, díla skladatelů a výkony hudebníků. Oživují a reflektují národní tradice prostřednictvím veřejných koncertů nejen na vlastním území, ale i v zahraničí. Setkání různých rozhlasových orchestrů během festivalu a unikátní a prestižní místo konání je obrovskou příležitostí pro pražské publikum objevit poklady národní hudby stejně jako různý styl interpretace běžného repertoáru.“

Dagmar Henžlíková, vedoucí Útvaru hudebního vysílání ČRo 3 – Vltava