|
|
 Pavel Kohout, ekonom
Pobaltské státy: zbytečná krize
Finanční krize v USA a v západní Evropě je již z rozhodující
části vyřešena. Účet sice ještě není uzavřen, ale nehrozí
zásadní destabilizace systému. Naopak v pobaltských zemích je
možné, že to nejhorší teprve přijde.
Podle švédského tisku ministr financí Anders Borg tajně
informoval banky, že hrozí státní bankrot Lotyšska. Lotyšsku
se nepodařilo zavést škrty v rozpočtu, které byly podmínkou
pro získání záchranného balíčku ve výši 7,5 miliard euro od
EU, Mezinárodního měnového fondu a od Švédska, informoval
server Britské listy. „Lotyšsko mělo snížit starobní důchody o
dvacet procent a mzdy veřejných zaměstnanců o dalších patnáct
procent. Neudělalo to.“
Lotyšský hrubý domácí produkt poklesl za posledních 12 měsíců
do června o 18,2 procent, ekonomika Litva, padla o 20,4
procent. Je pravděpodobná devalvace měn všech tří pobaltských
států. Řešení není na obzoru.
Co udělaly pobaltské země špatně?
Finanční krize Pobaltí nebyla způsobena investicemi do
pověstných amerických „subprime“ hypoték. Nejde ani o krizi
veřejných financí: lotyšský veřejný dluh nedosahoval v roce
2008 ani 20 procent HDP. Jde o čistokrevnou měnovou krizi.
Její příčinou je pevná vazba domácí měny na euro. Podobná
vazba (peso na dolar) byla v roce 2000 jednou z příčin
argentinského státního bankrotu.
Pevná vazba domácí měny na „velkou“ cizí měnu může po nějakou
dobu působit jako kotva, která uklidňuje dění na domácí
hospodářské scéně. Jenže časem se obvykle ukáže, že kotva je
ukotvena na nesprávném místě. V případě pobaltských zemí vedl
pevný měnový kurs k rychlému přílivu peněz a k úvěrové
expanzi. Dokud bylo na světovém trhu peněz nadbytek, tento
mechanismus urychloval hospodářský růst. Ale po vypuknutí
světové finanční krize bylo všechno jinak.
Náhle se ukázalo, že lat, lit a krona jsou nadhodnocené měny,
jejichž kurs ničí konkurenceschopnost příslušných ekonomik.
Nejen to. Pobaltské země financovaly konjunkturu nemovitostí
hypotékami v eurech a švýcarských francích, protože jejich
úrokové míry byly vůči domácím výhodné. Vysoký stupeň
proúvěrovanosti v cizích měnách komplikuje možnost devalvace,
která by za jiných okolností byla logickým řešením problémů.
Kdyby měna rázově oslabila, hodnota dluhů by vzrostla. To by
mělo za následek vlnu bankrotů. Proto se všechny mezinárodní
instituce i vlády pobaltských zemí snaží devalvaci vyhnout.
Namísto toho se pobaltské země snaží získat ztracenou
konkurenceschopnost snižováním platů. To je extrémně obtížné.
Politická vůle chybí a obyvatelstvo těžko chápe, proč je náhle
nutné o desítky procent snižovat platy a důchody.
Situace nemá dobré řešení. Devalvace pravděpodobně bude
nevyhnutelná tak jako tak. Totéž platí pro vlnu bankrotů a
prudké snížení životní úrovně velké části populace. Příčina
krize byla přitom tak jednoduchá, přímočará a vícekrát
v historii vyzkoušená: pevný měnový kurs. Kdyby Lotyši a další
baltické národy byly méně nadšenými Evropany, mohli devalvovat
již dříve anebo ještě lépe, zavést pohyblivý kurs: jako Češi v
roce 1997. Makroekonomická nerovnováha by nevznikla, úvěrová
expanze by byla mnohem skromnější – a neskončila by prasknutím
bubliny. Baltická měnová krize a následná hospodářská krize
byly zcela zbytečné. |
