|
|
 Jako
mezi ochotníky
Rozvedená maminka (Aňa Geislerová) dvou až příliš podnikavých
děvčátek, sama smolařská, pronásledovaná maléry, jen obtížně
hledá nějakého vhodného partnera, nemluvě o klidu na psaní,
kterým se živí. Tak lze ve stručnosti vylíčit, o čem pojednává
televizní komedie Divnovlásky, uvedená Českou televizí
v neděli 8. listopadu. Jako „divnovlásky“ jsou označeny
hrdinčiny zvídavé, ba přidrzlé dívenky, ať již se přou o
existenci víl, pouličním hraním žebrají o peníze nebo schovány
v kufru auta žehrají, že se kvůli předčasnému zakašlání
nedočkaly matčiných milostných dobrodružství. Divákům na
festivalu Novoměstský hrnec smíchu se film zjevně líbil, v
soutěži uspěl. A FITES dokonce obdaroval autorku scénáře Irenu
Obermannovou cenou za nejlepší scénář.
Co tedy vzniklo? Režisér Petr Slavík, jenž se (proč?) vrhnul
na komedii, sestavil bez jakékoli invence rádoby žertovné
(výjimečně i dojemné) mikropříběhy do vodorovné řady, navlékl
je jako kuličky na šňůrku. Pro snazší přehlednost to všechno
proložil informativními titulky, které zpravidla naznačují, co
se bude dít, navíc dění provázejí hrdinčiny (mimo obraz
znějící) deníčkové zápisky. Na Divnovláskách, které volně
navazují na rovněž Obermannové Deník šílené manželky (natočený
ovšem jiným režisérem a v jiném hereckém obsazení), překvapí
sterilita vyprávěného příběhu, neschopného dostát základním
pravidlům žánru – ať již scenáristicky, nebo režijně. Humor je
tu strojený, mluva upachtěná, bonmoty trapné, vrstvení
zápletek postrádá nápaditost.
Selhává herecké ztvárnění snad všech postav. Geislerová těžce
zápolí s rozbolavělým nitrem své hrdinky, která kolísá mezi
fanfarónskou umanutostí (úvodní koupě provokativních červených
šatů) a beznadějí utápěnou v alkoholu. Obě roztomile rozjívená
děvčata ze všeho nejvíc připomínají cvičené opičky, snaživě
opakující vše, co se po nich žádá. A co doporučuji? Až
televize bude Divnovlásky opakovat, zavřete při sledování oči
a poslouchejte slova, jak je scenáristka napsala a jak je
herci přednášejí. Záhy si budete připadat jak mezi ochotníky,
kteří snad ani netuší, co a jak mají hrát...
Jan Jaroš, fimový publicista |
