Kaspar Zehnder, dirigent a flétnista
Máte za sebou jednu z prvních zkoušek na nové provedení
Straussova Netopýra v brněnském Janáčkově divadle, jehož
premiéra vás čeká 2. ledna. Jde o vaši první práci tohoto
druhu?
 Netopýr
je skutečně první opereta, kterou připravuji. Se světem
operetní hudby jsem nicméně v kontaktu už velmi dlouho. Během
patnácti let studií na gymnáziu a na hudební škole jsem
vídeňskou salonní hudbu provozoval jako pianista, a tak mám
tento repertoár víceméně v paměti. I dva moji učitelé hudby v
operetě mnohé dokázali. Ewald Körner byl kapelníkem a velkým
specialistou na vídeňskou hudbu v bernské opeře a Ralf
Weikert, původem Rakušan, tehdy působil jako šéfdirigent opery
v Curychu. Na této hudbě jsem tedy vyrostl a za studií si
navíc „lehčím“ repertoárem přivydělával. Proto je pro mě
opereta spíše hudebním návratem než vývojovým posunem.
Proč právě Netopýr?
V Brně dnes chybí operetní tradice, jakou znám z rakouského
nebo švýcarského prostředí, kde se premiéry tohoto žánru
objevují pravidelně každý rok. Netopýr s naprosto fantastickou
hudbou je králem mezi operetami, a není proto náhodnou volbou.
Práce na díle, jehož režie byla svěřena tak kreativní
osobnosti, jakou je Ondřej Havelka, je pro mě mimořádně
přitažlivá. Ne že bych se chtěl stát výhradním specialistou na
operetu, nicméně se na její uvedení moc těším.
Zmínil jste Ondřeje Havelku, který na scéně Janáčkova divadla
úspěšně uvedl několik operních inscenací. Spolupracovali jste
již dříve?
Známe se docela dlouho, často spolu diskutujeme o umění
v zábavě i o zábavě v umění. Před dvěma lety hrál se svými
Melody Makers v Bernu v rámci projektu České sny. Ondřej je
pro mě směsí humoru a elegance. Také bych chtěl umět pracovat
s podobnou lehkostí a stylem. Už nějakou dobu jsme probírali
možnosti společného projektu. Netopýr je výsledkem vzájemných
diskusí a bude naší první divadelní spoluprací.
Při pohledu do vašeho kalendáře by se dalo s trochou nadsázky
říci, že vás čeká „česká sezona“ s řadou prestižních
vystoupení. V listopadu se představíte v Praze spolu
s vynikající moldavskou houslistkou Patricií Kopačinskou; co
bude na programu?
Uvedeme společně s Pražskými symfoniky Bergův houslový
koncert, Berliozovu Fantastickou symfonii a ve světové
premiéře také skladbu Jan Málka Ad astra.
Znáte se dobře s Patricií Kopačinskou?
Přátelíme se už patnáct let. Patricie studovala v Bernu a já
jsem byl první, kdo ji jako sólistku angažoval. Hrála se všemi
mými tehdejšími amatérskými orchestry a byla také prvním
„rezidenčním umělcem“ na mém festivalu v Murtenu. To vše dávno
předtím, než se stala známou. Později si začala budovat
vlastní kariéru a já jsem byl hodně zaměstnán v Praze. Nyní se
sejdeme na prvním společném koncertě po dlouhé době, bude to
pro nás oba jakýsi návrat domů.
Před Vánocemi se v Praze poprvé na pódiu objevíte
s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou. K vaší spolupráci mělo
ale původně dojít už letos v létě v Aix-en-Provence...
To je pravda. Měl jsem asistovat při přípravě celého projektu
v Aix a potom jej převzít pro evropské turné včetně provedení
v pražském Národním divadle. Později se ale stal obětí
finanční krize. Přesto bylo pro Magdalenu důležité, aby se dva
koncerty v Praze uskutečnily v původně plánovaných termínech.
Dramaturgii vystoupení s Pražskou komorní filharmonií jsme
připravili společně. Program je ideální kombinací operního
večera a intelektuální koncepce. Mahlerův Chlapcův kouzelný
roh jsem doplnil Schubertovou Kouzelnou harfou, původní
ouverturou z Rosamunde, což je nádherná hudba, která se
Mahlerovi velmi přibližuje. Po přestávce začneme Berliozem,
několika částmi z Faustova prokletí. Potom přijdou Massenetovy
Pitoreskní scény, dílo, které působí jako romantické obrazy, z
nichž ten poslední představuje cikánskou slavnost směřující ke
Carmen. Vedle několika čísel z Bizetovy opery bude součástí
koncertu také Suita z Carmen.
Petr Dyrc, publicista
Snímky Jiří Sláma
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 25. 11. |
