|
|
 Co
se děje v písečné pasti
Herec Pavel Soukup je podepsán nejen jako interperet, ale také
jako autor úpravy nové desetidílné četby na pokračování,
kterou v neděli 6. prosince v 18.30 začne vysílat Český
rozhlas 3 – Vltava. Posluchačům zprostředkuje oceňovaný román
Písečná žena, jehož autorem je význačný představitel japonské
avatgardy Kóbó Abe (1924–1993).
Spisovatel, dramatik a filmový scenárista Kóbó Abe se narodil
v Tokiu, vystudoval medicínu, avšak lékařskou praxi nikdy
neprovozoval. Zato už ve svých třiadvaceti letech získal první
literární cenu, a sice Akatugawovu cenu za povídkový soubor
Kabe (Zeď). Zajímal ho zvláště surrealismus,
vědecko-fantastický žánr, patrná je jeho náklonnost k Franzi
Kafkovi.
Česky vyšel soubor povídek Červený kokon a psychologický román
Tvář toho druhého, ale přesto jeho nejznámějším dílem zůstává
Písečná žena z roku 1962. Autor už v krátkém úvodu knihy,
notně zásobené černým humorem a proudem často nemilosrdných
nápadů a myšlenek, odhalí vše, čím je román napínavý: hlavní
hrdina, kariérně nedosycený, v manželství nespokojený
středoškolský učitel, odjíždí na týdenní dovolenou do pouště
s cílem najít nový druh brouka, který, jak doufá, bude po něm
pojmenován, a zajistí tak svému objeviteli nesmrtelnost. Pátrá
dlouho, je vyčerpaný, vysílený, po broukovi nikde ani stopy.
Pak zmizí beze stopy. V jedné vesnici je vlákán a lapen (jak
příznačné pro entomologa) do písečné jámy, do pasti, z níž
není úniku.
Kóbó Abe rozvíjí velmi realistický popis neustálé snahy
hlavního hrdiny (jehož společnicí se stává mladá „písečná
žena“) dostat se z této pro něj velmi absurdní a neuvěřitelné
situace, kdy se střetává s doposud zcela neznámou mentalitou
lidí, kterým písečná past nejen nevadí, ale naopak jim
vyhovuje. Mají totiž jistotu, že když splní svůj každodenní
plán (tedy nakopou určité množství písku), vždy dostanou svůj
příděl jídla, vody, cigaret, alkoholu, denního tisku, ale i
sexu, o jehož kvalitách se hlavnímu hrdinovi mohlo v jeho
nezdařeném manželství jen zdát, takže když je mu po čase
dovoleno ze zajetí odejít (to už je doma prohlášen za
nezvěstného), nemá vlastně žádný důvod.
A jen na závěr: látky se roku 1964 chopil režisér Hiroši
Tešigahara a natočil podle Abeho předlohy slavný film.
Vladimíra Bezdíčková, redaktorka ČRo 3 – Vltava |
