|
|
 Alice
Nellis o rodinných tajnostech
Málokterý český film se dočkal tak bezvýhradně příznivého
přijetí jako snímek Alice Nellis Tajnosti. Můžeme se těšit na
bravurně natočené dílko, které se opírá o trefně napsané
dialogy, přiměřený vypravěčský švih a zejména úžasné herectví
Ivy Bittové. Zachycení jednoho všedního dne překladatelky
Julie, postarší, nikoli však povadlé ženy, na níž dolehne
všestranná nenaplněnost citová i profesní, je působivé.
Bittové hrdinka si neví rady s pocitem naprostého promarnění
všech příležitostí, unavena a znechucena stávající rezignací.
Impuls k tichému – nebo naopak bouřlivému – sebezpytování
poskytne až událost, která hrdinku vytrhne z dosavadní
letargie, v tomto případě nechtěné těhotenství.
Tajnosti se vyhýbají zjevným citovým manipulacím, všimneme si
však některých inscenačních libůstek, které měly dokládat
různá hrdinčina rozpoložení: jak nenadálé zanikání slov v
přívalu hudby na znamení toho, že přestávají být vnímána, tak
nenápadné vize, kdy se běžný pohyb mění v taneční či dokonce
baletní, dokonce promžikne stylizovaná vzpomínka na dětství.
 Epizodicky
členěnému filmu vévodí Juliino setkávání s lidmi jí známými i
cizími, režisérka dokáže vyhmátnout úsměvné paradoxy, aniž by
jakkoli zdůrazňovala jejich výlučnost, naopak se je snaží
vtěsnat do poklidného toku okolního dění, do něhož vchází i
tříšť drobných, jakoby dokumentárně bezprostředních postřehů o
mžikově sledovaném dění na ulici, pohotově nasnímaných
Ramunasem Greičusem. Režisérka také několikrát zapojila téměř
podprahovou zvukovou kulisu televizního nebo rozhlasového
vysílání, byť může mít důležitou zpětnou odezvu, třeba zpráva
o smrti jazzové zpěvačky Niny Simone se prolne do její šířeji
užité hudby.
Občas Nellis rozehrává rozměrnější výjevy: někdy získávají
podobu drobné situační etudy, připomeňme aspoň zápolení s
převislou vodovodní baterií nad kuchyňskou linkou v moderním
prostorném bytě, kam se právě rodina nastěhovala, nebo
pokoutní, trapasovité Juliino nahlížení do okna, zda se
„nespouští“ její dospívající dcera (Martha Issová). Ostatně
pohled skrze okno zaujímá v Tajnostech důležité místo: celé
vyprávění se takto otevírá, vidíme za oknem postávající Julii,
jako kdyby chtěla něco říci, ale v poslední chvíli si to
rozmyslela. A právě náběhy k mluvě posléze neuskutečněné,
mimicky jedinečně ztvárněné, patří k nejpůsobivějším okamžikům
celého filmu, který v neděli 13. prosince ve 20 hodin uvede
ČT1.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Biograf – Jan Svěrák |
