|
|
 Číhošťský
zázrak po šedesáti letech
Psal se konec roku 1949, pošmourné ráno třetí neděle adventní,
a v kostele v zapadlé obci Číhošť na Vysočině se při
bohoslužbě na oltáři třikrát rozkýval malý dřevěný kříž. Úkaz
vidělo devatenáct svědků rozličného věku, kteří svoji výpověď
potvrdili později i před vyšetřovateli.
Místní kněz, sedmačtyřicetiletý Josef Toufar, pohyb neviděl a
dozvěděl se o něm od farníků až druhý den. Tímto podivuhodným
okamžikem začal nejen celý „číhošťský zázrak“, jak je dnes
celá událost nazývána, ale také mučednické martyrium nevinného
venkovského faráře, jedné z prvních obětí komunistického
režimu.
Nemusíme se báti ani zlého
Z Číhoště se tehdy, na přelomu let 1949 a 1950, začalo stávat
poutní místo. Zájezdy, zvědavci a čumilové nepřestávali
přijíždět a okukovat, několik fotografů záhadně zkroucený
křížek nasnímalo, člen SNB místo ohledal. Kněz Toufar byl
zájmem veřejnosti zaskočen a k výkladu pohybu zdrženlivý,
přičemž zdůrazňoval: „Nemusíme se strachovat, že na naši
farnost má přijít nějaké neštěstí. Hlavně aby si každý dal do
pořádku své srdce a duši a pak se nemusí báti ani zlého.“
Jenže po pár týdnech přešlapování státní aparát, vyprovokovaný
soudruhy z blízkého okresního města Ledče nad Sázavou,
rozjíždí rychle a zbrkle drtící zlovolnou akci, na kterou
kladou stranické špičky (Gottwald, Čepička, Závodský) velký
důraz: využít této příležitosti vypořádat se s nepřítelem
číslo jedna – katolickou církví – a ukázat křesťanské
náboženství jako podvodné opium pokrokového lidstva. Kněz má
být představen jako ubohý a zvrhlý inscenátor, který tím, že
tahá za drátky a hýbe křížkem, tahá za nos i obec naivních
věřících. Připravuje se první velký monstrproces. Toufar je
zatčen, s ním i někteří jeho spolupracovníci, jenže něco
neklape – technikům od StB se v číhošťském kostele podvodný
mechanismus nedaří sestrojit a kněz ve valdických kobkách
několik dní odolává výslechům, při kterých ho estébáci nutí
přiznat
 se
k hlavní účasti na „podvodu“. Nakonec po brutálních výsleších
(vedených především tehdejším šestadvacetiletým vyšetřovatelem
Ladislavem Máchou) a neúspěšné operaci umírá v pražské
nemocnici a je pohřben pod jiným jménem a s chcíplým
cirkusovým slonem v hromadné šachtě v Praze-Ďáblicích.
Monstrproces se nekoná, nicméně StB chce Číhoště
propagandisticky využít a nechává natočit jeden
z nejohavnějších snímků české kinematografie, který je však po
krátkém čase pro očividné nesmysly stažen z distribuce.
Přestože byl celý příběh v roce 1968 i v devadesátých letech
podrobně popsán a viník odsouzen, nepodařilo se dodnes – a
zřejmě už se nikdy nepodaří – zodpovědět otázku, co stálo za
tajemným pohybem číhošťského křížku. Například básník Jan
Zahradníček věřil v Boží úkaz, mukl a historik Václav Vaško
v estébáckou inscenaci.
Vzpomínek na dva díly dokumentu
O dramatické životní cestě Josefa Toufara, jeho povaze,
způsobu pastorace, duchovní tváři a celém pozadí číhošťského
případu vypovídají po šedesáti letech ve dvoudílném
rozhlasovém dokumentu autora tohoto článku tři desítky
pamětníků a přímých účastníků celého příběhu, jejichž
svědectví byla sbírána po deset let. Vzpomínky blízkých
Toufarových přátel, spolupracovníků, farníků i žáků,
posledních žijících přímých svědků pohybu křížku i Toufarova
mučení ve Valdicích, zdravotních sester asistujících při
operaci i strohá odpověď vyšetřovatele Máchy a také archivní a
dosud nepublikované materiály tvoří hlavní zvukové plochy
vltavského Radiodokumentu, jehož název je citací z Toufarova
osudového kázání: „Uprostřed stojí, kterého vy neznáte.“
Dvoudílný Radiodokument uvede ve středu 9. a 16. prosince
(vždy ve 21.45) ČRo 3 - Vltava.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
Foto Miloš Doležal |
