|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
Proč před dvaceti lety nepadl komunismus
Každý „ví“, že před dvaceti lety se zhroutil komunismus. Je to
ale pravda?
Možná není. Mnohý marxista by mohl namítat, že ve skutečnosti
nešlo o žádný komunismus, nýbrž o státní kapitalismus. Termín
„komunistická strana“ pro označení vládnoucí síly byl ve
skutečnosti pouhou nálepkou. Ostatně, ve východním Německu
nebo v Polsku tamní vládnoucí strany neměly komunismus ani
v názvu. Jaký režim nám tedy vládl?
S marxisty lze souhlasit v jednom: zcela určitě nešlo o
komunismus. Proč? Marx i Engels vehementně kritizovali
kapitalismus. Zčásti snad i oprávněně. Ale žádný z nich nikdy
nepředložil ucelenou vizi, jak má komunismus vlastně vypadat,
na jakých hospodářských mechanismech má fungovat. Naopak,
Marxova vize komunismu zní jako vzpomínka na pořádně barvitý
„trip“:
„V komunistické společnosti, kde nikdo nemá svoji výlučnou
oblast činnosti, ale každý se bude moci zabývat čím bude
chtít, společnost reguluje všeobecně výrobu, a tím mi umožňuje
dělat jednu věc dnes a jinou zítra, lovit dopoledne, rybařit
odpoledne, chovat dobytek večer, kritizovat po večeři, podle
toho, jak se mi bude chtít.“ (Německá ideologie, K. Marx)
Na podobnou notu Engels:
„Engels ovšem slibuje, že v budoucí společnosti socialistické
nebude zvláštního nádeníka vozícího cihly a zvláštního
stavitele – týž muž bude prý půl hodiny jako architekt stavbu
řídit a po jistou dobu vozit na kolečkách. Není pochybnosti,
že by architekt mohl »po jistou dobu« kolečkovat, a snad by mu
to bylo docela prospěšné; ale bude moci kolečkář také
architektovat?“ (Otázky sociální, T. G. Masaryk)
Tato absolutní svoboda ve stylu hippies je ovšem v zásadním
logickém konfliktu s voláním po plánované ekonomice a
diktatuře proletariátu. Paradoxně nejucelenější vizi
socialismu (nikoli komunismu) nacházíme ve stručném pamfletu
známém pod názvem Komunistický manifest:
1) Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty
na výdaje státu.
2) Silně progresívní daň.
3) Zrušení dědického práva.
4) Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5) Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní
banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6) Soustředění veškeré dopravy v rukou státu.
7) Zvýšení počtu národních továren, výrobních nástrojů,
získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného
plánu.
8) Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových
armád, zejména pro zemědělství.
9) Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné
odstranění protikladu mezi městy a venkovem.
10) Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární
práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální
výrobou atd.
Skutečně, s výjimkou poněkud vágního bodu 9 tyto body
poznáváme. Do značné míry s nimi experimentoval i Západ,
zejména Velká Británie po druhé světové válce, ale také
Německo před druhou světovou válkou. Ve své podstatě jde
opravdu o rysy monopolního státního kapitalismu.
Ale ať už tento systém nazýváme socialismem či státním
kapitalismem, zkušenost ukazuje, že nikdy dobře nefungoval.
V roce 1989 tedy komunismus nepadl. Nemohl padnout, protože
nikdy neexistoval. |
