|
|
 Ženská
se chlapům zcela vyrovná
Sousloví G. I. Joe označuje amerického pěšáka ve 2. světové
válce a v obdobném významu, jen „rodově“ upraveném, je použil
též Ridley Scott ve filmu G. I. Jane (v sobotu 13. února ve 22
hodin uvádí ČT1). Hrdinkou je totiž Jordan O'Neillová (ve
zpodobnění Demi Mooreovou), která jako první žena v dějinách
americké armády dostane příležitost absolvovat mimořádně
náročný výcvik námořní pěchoty. Musí překonávat nejen vlastní
indispozice, když sama mezi samými chlapy, kteří na ni
pohlížejí skrze prsty, prosazuje svou rovnoprávnost, ale také
intriky na vládních místech. Senátorka, která jí výcvik
zprostředkovala, záhy hledá jakoukoli záminku pro její
odvolání.
Zpodobnění tvrdého výcviku je drtivé. Začíná vyčerpávajícím
drilem: výmluvné je nadnášení těžkých člunů, prolínající se
jako průběžný motiv. Podobného rozměru dosahuje motiv zvonu,
na který může zazvonit každý, kdo chce z kursu vystoupit –
účast je totiž dobrovolná a velitel od počátku zdůrazňuje, že
plných šedesát procent účastníků selže. Vše pak vrcholí
simulací bojových podmínek včetně zajetí „nepřítelem“. Právě
tady dochází k nejostřejší konfrontaci Jordan s velitelem
výcviku, který nevěří, že by se žena mohla psychicky i fyzicky
vyrovnat mužům.
Film, k němuž námět přichystala Danielle Alexandrová, není
otevřeně feministický, jen prosazuje rovnoprávnost žen v
jakémkoli oboru včetně bojového nasazení – vlastně tvrdí, že
žena se mužům vyrovná, protože přijme jejich platformu.
Senátorčiny argumenty, že americká společnost ještě není
připravena, aby přijímala své padlé ženy v pytlích stejně jako
muže, pak vyznívají jako pouhé výmluvy. Film až pateticky
oslavuje vlastenectví, odhodlání a udatnost vyzdvihuje coby
základní americké ctnosti, hlásá, že je ctí sloužit vlasti a
hájit její zájmy kdekoli na Zemi. Neprobleskne tu jediný stín
zpochybnění či nejistoty.
V tomto ohledu se Scott, jenž skvěle zvládá jak rozmáchlé
historické fresky, tak vyhrocená komorní dramata, projevil
jako zkušený tvůrce chlapských příběhů, i když v tomto případě
je hrdinou žena. Jako kdyby doba, kdy bezduchá militarizace
lidské bytosti byla zvláště v souvislosti s vietnamskou válkou
odmítána, patřila minulosti a znovu se vynořil odkaz na
(studeno)válečnické historky, jakkoli vypravěčsky strhující.
Scott však mohl stěží předvídat, že o několik let později
americká vojska nadlouho a beznadějně zabřednou v Iráku a
Afghánistánu...
Jan Jaroš, filmový publicista |
