|
|
 Zádušní
mše za psychiky
Vedli dva životy. Životy, které se navzájem vylučovaly. Ale
jeden by patrně nemohl existovat bez druhého. Kdyby neprožili
mládí v době tuhého socialismu a mohli si svou životní cestu
vybrat sami, možná by netoužili po bohémském uměleckém životě
a cestě do Paříže, možná by je francouzský surrealismus
nezasáhl s takovou razancí. Kdyby je neobklopovala estetika
továrních komínů, kdyby nepoznali každodenní upocenou všednost
a strach z porušení norem, možná by se nepokoušeli pronikat za
tento svět, možná by nepodlehli kouzlu snové imaginace tak
vášnivě. Radiomechanik, knihař, lakýrník a knihovník se večer
co večer proměňují v básníky…
Jedinečné záběhlické, později libeňské literární uskupení
Libeňští psychici vzniklo na přelomu čtyřicátých a padesátých
let minulého století. Dva zakládající členové – Vladimír Vávra
a Jiří Šmoranc – se seznámili za války při totálním nasazení v
Magdeburgu. Později k nim přibyl Zdeněk Buřil, nakonec
přibrali o devět let mladšího Vladimírova bratra Stanislava.
Zprostředkovat nadšení, které se jich zmocňovalo, když v
antikvariátech a knihovnách hledali první výtisky překladů
prokletých básníků, André Bretona či Sigmunda Freuda nebo
společně psali automatické texty v hausbótu u Buřilových na
zahradě, nedokážeme.
Další díl vltavského cyklu Schůzky s literaturou představuje
zatím takřka neznámou literární skupinu Libeňští psychici až
s odstupem více jak padesáti let, především z perspektivy
posledního žijícího člena Stanislava Vávry. V pořadu jako by
vedl neuskutečněný dialog se svým bratrem Vladimírem, kterého
ještě v roce 1995 zachytil redaktor Jiří Vondráček.
Život skupiny bohužel neměl dlouhého trvání. V roce 1952 byl
právě Vladimír Vávra odsouzen za výrobu vysílaček pro
Zelenkovu protistátní skupinu a Libeňští psychici se jako
uskupení pomalu začalo rozpadat. Zbyly jen texty. Mnoho textů
– na jízdenkách a útržcích papíru, na účtenkách… Stanislav
Vávra se už tehdy pokoušel sestavit sborník, jak mu navrhl
Bohumil Hrabal, který spolu s Vladimírem Boudníkem patřil k
blízkým přátelům skupiny. Ale okolnosti rozhodly jinak. Teprve
před několika lety, povzbuzen znalcem samizdatové literatury,
editorem Martinem Machovcem, se rozhodl učinit druhý pokus. A
v loňském roce konečně vyšla antologie z let 1945–1959
v nakladatelství Concordia. Přestože některé texty nezapřou
úsilí vyrovnat se slavným předchůdcům, mnohé si podržely
svěžest a sílu, a čtenáři se tak před očima objevují čtyři
velmi osobité poetiky, které si zasluhují hlubší přezkoumání.
Poezie Libeňských psychiků totiž svědčí o době, kdy tvorba
umožňovala přežít, byla revoltou proti ubíjejícímu totalitnímu
zřízení a vlastně jedinou cestou ke svobodě. Některé
z básnických i prozaických textů zazní v podání Vladimíra
Javorského a Martina Hofmanna v režii Markéty Jahodové v
neděli 28. února ve 20 hodin na stanici Český rozhlas 3 –
Vltava.
Ivana Myšková, redaktorka ČRo 3 – Vltava
Foto archiv Stanislava Vávry |
