Číslo 8 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s reportérem.
Stanislavem Motlem.

 

 

 

 

 


Dvě dámy na cestě za štěstím a poznáním sebe sama

Když se ty dvě setkaly v noci na silnici, málem si vjely do vlasů. Starší Claude stopovala na lehko, mladší Margot se táhla s kufrem, a vzájemně si při mávání na auta překážely. Obě byly na útěku. Ta mladší od muže a dcery, kteří ji deklasovaly na služku, ta starší z domova důchodců, kde se nudila a do kterého ji šoupl syn.

Režisér Ladislav Smoček pověřil ztělesněním Claude a Margot Janu Štěpánkovou a Zlatu AdamovskouHra Na útěku, jejíž jedinými postavami Margot a Claude jsou, je příběhem jejich sblížení a pikareskních dobrodružství, i průhledem do jejich charakterů a předchozích osudů. A protože Pierre Palmade a Christophe Duthuron, kteří hru napsali, jsou zkušenými herci, baviči a scénáristy, deset obrazů, do nichž příběh rozčlenili, perfektně gradovali a obdařili je svěžím humorem i nečekanými zvraty. Efekt, jímž chtějí na diváka zapůsobit, je pro ně ale větší hodnotou, než hloubka výpovědi o složitostech života. A z tohoto důvodu velmi záleží na interpretech, co s postavami a potažmo celkovým smyslem textu udělají. Při české premiéře, jež proběhla v závěru uplynulého roku, měla hra štěstí. Milan Hein, umělecký šéf pražského Divadla Ungelt povolal k jejímu nastudování režiséra Ladislava Smočka z Činoherního klubu a ztělesněním Claude a Margot pověřil – u příležitosti jejich významných životních jubileí – Janu Štěpánkovou a Zlatu Adamovskou. A ty proměnily principálovu pozornost v dar věnovaný divákům.

Margot Zlaty Adamovské je mentálně robustnější a realističtější. Drží se víc při zemi, a možná i proto by bývala ráda zůstala na farmě, kde brzy po svém útěku obě na krátký čas zakotvily. Intelektuálnější a neklidnější Claude Jany Štěpánkové však odmítá přijmout jařmo závazků a povinností a přiměje Margot k další cestě. A také k dobrodružství, kvůli němuž skončí obě za mřížemi. S nakažlivým espritem evokuje Jana Štěpánková Claudinu rozevlátost, její zpola záměrné a zpola bezděčné smazávání hranic mezi realitou a sněním, a my někdy se smíchem a jindy se zatajeným dechem sledujeme, jak se její oživující elán přelévá do duše Margot. Takže v závěru je to právě ta mladší, jež přijíždí vysvobodit svou starší kamarádku a obě se opět vydávají na cestu. To už však nejsou na útěku, ale na pouti k sobě samým.

Bronislav Pražan

Foto Veronika Patková



  Xaver: Den hněvu nadešel
 Jak to slyší Přemysl Hnilička
 
   Zádušní mše za psychiky

   Nalaďte si
 
   Po skryté stopě
   Pořiďte si