 Radůza,
písničkářka
V říjnu minulého roku jste se po mateřské dovolené vrátila na
koncertní pódia. Stýskalo se vám po posluchačích?
Asi mi to nebudete věřit, ale nestýskalo. V průběhu toho
půldruhého roku, kdy jsem nehrála, jsem řešila velmi těžké
životní zkoušky. Na stýskání jsem prostě neměla čas.
Mateřskou jste si nakonec prodloužila. V červnu 2007 se vám
narodil chlapec a zhruba před rokem děvčátko. Řada vašich
kolegyň z umělecké branže by to brala jako riziko – sejde z
očí, sejde z mysli...
Při prvním těhotenství ta pauza nebyla tak dlouhá. Hrála jsem
až do osmého měsíce, a když byly synkovi tři měsíce, už jsem
koncertovala zase. Druhá pauza byla delší, ale jak jsem
naznačila, to, jestli na mě někdo zapomene nebo jak těžké bude
vrátit se na scénu, bylo až to poslední, na co jsem si
vzpomněla.
Změnily vám děti náhled na život, na jeho filozofii?
Ne. Hodnoty zůstaly stejné, zůstaly i na stejném místě v
žebříčku, jen jsem nekompromisnější a daleko častěji říkám ne.
Mnohem pečlivěji si vybírám, co budu dělat a s kým, protože
život je krátký a já chci co nejvíc z toho času strávit se
svými dětmi. Ostatní není důležité.
Co jste dětem „pouštěla“ v době těhotenství a co jim zní doma
dnes?
 Myslím, že poslouchaly a poslouchají hlavně moji muziku,
protože chtě nechtě musejí být u toho, když cvičím a skládám.
A aby se jim tak docela nezkazil vkus, posloucháme i něco
jiného... Vždycky si něco oblíbí a vyžadují to nějakou dobu
stále dokola. Takhle mě už vytáčejí s Bolerem, Bachovými
sólovými sonátami, několika deskami, které jsem si přivezla z
Polska, a tureckým folklorem. Poslední móda jsou gramofonové
desky – protože Krteček přece taky poslouchá gramofon...
(smích)
A jak se narození potomků promítlo do vašich písniček? Jedna z
vašich nových skladeb, Jako zázrakem spíš, je působivá
ukolébavka...
Vlastně všechny písničky na poslední desce jsem napsala pro
svoji rodinu.
Převládá názor, že nová deska je vaší dosud nejintimnější
zpovědí. Vnímáte to tak i vy sama? Co nového jste na sebe
prozradila?
Ano, je to velmi intimní zpověď. Otevřeně vyprávím o svém
strachu, pochybách a o těch nejtěžších chvílích, které mi
život připravil.
Oproti předchozí nahrávce V salonu barokních dam se na novém
albu opět doprovázíte převážně na akordeon. Považujete stále
harmoniku za svůj „erbovní“ nástroj?
Asi ano. Mám harmoniku moc ráda. Těšil mě i ten návrat k
jednoduchosti. Mohla jsem se víc soustředit na texty.
V posledním rozhovoru pro Týdeník Rozhlas jste uvedla, že
písničky na album vznikají zpravidla dva roky. Bylo to tak i v
případě nové desky, nebo jsou na ní třeba i starší fragmenty?
Jsou to písničky za poslední rok a půl. Ty, které byly starší,
jsem nakonec nezařadila, byly z jiného životního období. Taky
jsem si říkala, že jsou ta moje alba moc dlouhá, že je na čase
začít krátit. Takže jsem zařadila jen sedmnáct písniček.
Své nové album jste si opět sama produkovala a dokonce i
vydala. Vychází na značce Radůza Records.
Ano, i tím je pro mne ta deska zvláště významná. Napsala jsem
texty, melodie, vybrala muzikanty, nahrávací studio, ujala
jsem se produkce i zvukové režie. Taky jsem nafotila snímky na
obal a do bukletu, rozhodla, která bude u jaké písničky
zalomená, založila jsem vlastní společnost, vymyslela si logo
– a vydala desku...
Solitérka každým coulem...
Nikdy jsem nebyla kolektivní typ a v žádném kolektivu jsem
nedošla velké obliby. Moje přirozenost mě vede k tomu, abych
většinu věcí, které dělat mohu, dělala sama. Spolupráci se
svým někdejším vydavatelem, společností Indies MG, jsem ale
nezpřetrhala docela, Miloš Gruber se mi stará o propagaci a
distribuci.
Vaše samostatnost vlastně moc nepřekvapí – s výjimkou začátků,
v nichž vám stála nablízku Zuzana Navarová, jste vždy měla
vše, co se vaší hudby i prezentace týká, ve svých rukách.
Přesto: nechybí vám někdy konzultace, poradní hlas?
O tom, jestli mi chybí, nebo nechybí poradní hlas, nemám čas
přemýšlet. Písničky píšu a aranžuju pudově, rozum se tam moc
nezapojuje... Takže mi poradní hlas asi nechybí. Chybí mi
Zuzana.
Milan Šefl
Foto Alena Hrbková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 13. dubna. |
