|
|
 Zbyněk
Vybíral, psycholog
Především pomáhat
Říkám si, že psycholog by měl především pomáhat lidem, ať jde
o terapie, diagnostikování, mediování konfliktů, koučování,
posudky, tréninky dovedností nebo třeba školení manažerů.
Letos napsal do časopisu Psychoterapie kolega Petr Moos o
krizi psychosociálního průmyslu. Článek obsahuje řadu
myšlenek, ale jedna mi obzvlášť nejde z hlavy. Psychologové,
kteří se věnují psychoterapii a mají na to certifikáty, které
je stály hodně peněz, si v soukromých praxích „za hotové“ moc
nevydělají. A tak si vydělávají jinak. Hlavně jako trenéři
dalších psychologů – terapeutů. Těch, kterým zatím certifikát
chybí, a kteří si tedy musejí platit drahé několikaleté
výcviky v psychoterapii. Až se vyučí řemeslu psychoterapeuta,
zjistí, že si jím moc nevydělají, a tak začnou trénovat další,
ty prozatím bez diplomu. Tu a tam se nechají najmout pro
školení manažerů. Samozřejmě mají také své praxe (ty, které
moc nevydělávají), ale klienti, kteří se chtějí objednat,
dozvídají se po telefonu, že až za tři týdny, protože pan
doktor pracuje teď dva týdny za sebou na výcvicích, kde působí
jako trenér dorostu. Vydělává, víte?
Psycholog by měl především pomáhat lidem. Ano, copak nepomáhá
deseti mladším kolegům stát se psychoterapeuty? – Ale co
padesát lidí, kteří na pomoc čekají?
A z jiného soudku:
Poslední text Jana Halase pro Týdeník Rozhlas (Kterak k nám
dorazila civilizace, TR 3/2010) také obsahuje řadu myšlenek, a
i z nich mi už pár měsíců několik nejde z hlavy. Vzpomíná na
popřevratová školení vedená mladými lektory, kterým bylo
jedno, ke komu mluvili, protože přece vždy školili střední
„menedžment“. Halasův článek je sarkastickou zprávou o nudě,
vzteku a podivování se, o pobavenosti tváří v tvář lektorům
kapitalistickým, kteří ale mohli být stejně tak dobře lektory
komunistickými. Fixy, kolečka, šipky, grafy, nová slova,
anglické termíny a… kecy. Ztráta času. Ztráta, která štve,
protože člověk ví, co všechno mu utíká. Jan Halas v jednom
místě zaspekuloval, kdo že to chrlí tyto „civilizační
misionáře“. Nuže: i katedry psychologie. Nabízet firmám
školení o komunikaci, proškolovat střední „menedžment“ – to je
asi nejvýnosnější „džob“.
Ale psycholog by měl především pomáhat lidem…
Představuji si staré lidi, s nimiž mnoho psychologů pracovat
nechce. Zjišťuji, kolik dnes vydělá kolega v kontaktním centru
pro drogově závislé, v intervenčním centru pro oběti domácího
násilí, v diagnostickém ústavu pro mládež. Pokud vyšel nedávno
ze školy, vydělává něco málo nad životním minimem. K tomu si
určitě začíná platit drahý několikaletý výcvik, aby… Aby brzy
školil další. A taky vydělával. Zjišťuje, která ze školících
firem jeho úspěšnějších kolegů by ho zaměstnala.
Zaslechl jsem, že velký americký psycholog Martin Seligman
přijede v červnu do Prahy říct, že psychologie dnes nemá
charakter. Nevím, zda takto obecně platí výrok o celém oboru.
Ale charakter mají nebo nemají konkrétní kolegové. Každý má
právo si vydělávat. Ale psychologové by ještě k tomu měli...
především pomáhat lidem. |
