Číslo 20 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor  s hercem, básníkem, scenáristou a moderátorem.
Miloněm Čepelkou.

František Koukolík, neuropatolog

Pokrytecká moc

Morální pokrytectví je situace, v níž lidé nedodržují morální pravidla a principy, které sami káží. Pojem morální pokrytectví se často ztotožňuje s amorálností. Amorální jedinec však pokrytcem být nemusí. Praví: „Jsem amorální“, a může na to být dokonce pyšný. Pokrytectví je nesoulad mezi vyjadřovanými morálními standardy a vlastním chováním. Pokrytci káží a vyžadují přísné dodržování morálních norem, aniž by je sami dodržovali.
Experimenty dokazují, že mocní lidé jsou přísnější v morálních soudech nad chováním druhých lidí, současně jsou shovívavější v morálních soudech nad chováním vlastním. Představa říkající, že morální soud nad chováním druhých lidí bude tím přísnější, čím je jejich chování morálně problematičtější, je mylná. Lidský sklon soudit chování druhých lidí více plyne z pocitu oprávněnosti soudit druhé lidi. Vyšší míra moci tento pocit propůjčuje. Mocní lidé více lpí na pravidlech a jsou méně ochotni činit výjimky než lidé, jejichž podíl na moci je menší. Mocní lidé snadněji vyjadřují své názory a říkají druhým lidem, co mají a nemají dělat.
Mocní lidé jsou soustředěnější na možnou odměnu plynoucí z jakékoli jejich akce. Sledují tedy vlastní zájem v porovnání s lidmi méně mocnými důsledněji. Nesouhlas okolí s nějakým činem obvykle působí ve vztahu ke sledování čistě osobních zájmů jako protitlak. Pocit moci však citlivost vůči nesouhlasu okolí oslabuje. Experimenty doložily předpověď: Lidé, jimž byla v pokusu propůjčena moc, odsuzovali podvádění, jehož se dopouštěli druzí lidé, sami však podváděli více. Kromě toho soudili morální přestupky méně mocných lidí přísněji než stejné přestupky vlastní.
Experiment dále dokázal, že vliv moci na pokrytectví záleží na legitimitě moci. Jestliže moc legitimní nebyla, její vliv na míru pokrytectví nejen zmizel, ale obrátil se. Lidé, jejichž moc nebyla legitimní, byli přísnější v soudech, které se týkaly jich samých, než v soudech týkajících se druhých lidí. Popsaný mechanismus se podílí na udržování sociální nerovnosti. Členové skupin, jejichž podíl na moci je malý, si uchovávají negativní stereotypy jak o sobě samotných, tak o svých schopnostech. Mocní lidé ukládají lidem, jejichž podíl na moci je malý, přísnější pravidla chování než sobě samým. Sklon lidí s malým podílem na moci ukládat normy chování druhým lidem je naproti tomu malý, o to ochotněji je dodržují sami. Mocní lidé jim proto berou, co si zamanou, nejen proto, že to prochází beztrestně, ale i proto, že intuitivně cítí, že na to mají právo. A naopak: lidé, jejichž podíl na moci je malý, nejenže nezískají to, co potřebují, proto, že jim to není dovoleno, ale i proto, že jsou přesvědčeni, že na to nemají nárok.
Z experimentů plyne, že procesy posilující nerovnost jsou přinejmenším částečně automatické a nevědomé. Spirálu nerovnosti je možné narušit, jestliže se ozřejmí, že rozdělení moci není legitimní. Jednou z cest je otevřená revolta, druhou je podlamování reputace mocných.