|
|
Zanechte všech nadějí...
Francouzský režisér Gaspar Noé je podepsán pod řadou
provokativních, ba skandálních filmů (Zvrácený) a v tomto
trendu pokračuje i snímek Vejdi do prázdna. Šokující
jsou jeho díla nejen explozemi (často sexuálního) násilí, ale
také vypravěčským ozvláštněním, ba popřením obvyklých postupů.
Jestliže Zvrácený upoutal příběhem vyprávěným od konce směrem
k začátku, Vejdi do prázdna od úvodních sekvencí omamuje
jakoby odhmotněnou kamerou, která bez zábran proniká do
jakéhokoli prostoru. Nejdříve se sledovaný obraz ztotožňuje s
pohledem hlavního hrdiny, zprvu živého, po jehož násilné smrti
se počíná komíhavě vznášet jako duch.
Do toho vstupují drogové halucinace, stylizované do podoby
měnících se světelných obrazců či jakoby rostlinných haluzí, v
mnohém podobných sklíčkovým sestavám z dávných kukátek.
Setkáme se však i se ztemnělým či naopak oslnivě rozjasněným
obrazem, podbarveným tvrdou rockovou hudbou. Kontrastní je
střídání dlouhých, jakoby kolébavých záběrů (nepřetržitý
záznam chůze do baru: nejprve vidíme scházení po dlouhém
točitém schodišti a poté pěší cestu nočními ulicemi) s rychle
nastříhanými mžitkami (úvodní, nesledovatelně rychlé převíjení
titulků).
Noé zasadil svůj film do Tokia, kde se hlavní hrdina Oskar
živí jako drogový dealer, zatímco jeho sestra Linda pracuje ve
striptýzovém baru. Noční scenerie s blikajícími neony navozují
rozměr anonymního velkoměsta, v němž se lidé pohybují jakoby
ztraceni. Oskar se stane náhodnou obětí policejního zátahu,
když se pokouší drogy spláchnout v záchodě. A jeho duch, poté
co zmatečně bloudí nad přilehlými budovami, proniká až do
sestřina příbytku. Pak se počnou odvíjet retrospektivní záběry
z dětství obou sourozenců, staneme se svědky tragické
autonehody, po níž osiřeli. Přítomnost se tak mísí s minulostí
i budoucností, takže vzniká vizuálně podmanivý, a přitom i
děsivý koktejl postřehů a vizí o záhadách mezi tímto světem a
záhrobím. Divák si během sledování tohoto filmu může připadat
jako zcela „sjetý“ i bez drog.
Jan Jaroš, publicista
Foto Artcam
|
