|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Začít znovu
Když začnu psát fejeton, jsem jako svázaný. Nejde o to, co
psát, to vím vždycky hned a na tom se nic nezměnilo a ani
v budoucnu nezmění: skandály, rozkrádání státního majetku,
zlodějny, korupce. To mohu psát pořád dokola a stále to bude
aktuální. Jenže mně jde o víc, o mnohem zásadnější věc. Chtěl
bych vědět, JAK.
Je totiž nad slunce jasnější, že dokud nebudu vědět, jak to
napsat, nepřestanou ti syčáci krást. Přihrávají si různé
lukrativní zakázky, obcházejí výběrová řízení a lobbují ve
všech možných orgánech, aby si mohli rozdělit peníze, které
jim nepatří. Manažeři vydělávají nekřesťanské sumy, přestože
jejich banky krachují a ještě dostávají injekce od státu.
Farmaceutické a energetické firmy si přirážejí libovolné
částky, jen aby se jim zvýšily zisky, na které nemají ve
skutečnosti nárok. Politici jim to schvalují a podepisují a
tajně i veřejně si při tom také mastí kapsu.
Všiml jsem si, že píšu o těchto věcech už hodně dlouho, a
nejen já, ale spousta dalších zoufalců, a že se nic neděje.
Protože nevíme, JAK to napsat! To je ten problém.
Až teď přišel okamžik, kdy se všechno změní. Budeme psát úplně
jinak. Nějaká šikovná dívka, mladá výtvarnice, spustila velkou
historickou revoluci. Přišla na to, jak změnit způsob psaní.
Sama navrhla a vytvořila novou abecedu, která se teď bude
pokusně zkoušet na různých školách.
Podstata nového systému psaní, pokud jsem to správně pochopil,
je v tom, že písmena se už nepíší za sebou jako dřív, ale
pěkně vedle sebe. Zeptal jsem se známé učitelky, která je do
projektu nového psaní zapojená, jak to bude vypadat.
„Každé písmeno bude stát samostatně. Ne jako dřív, kdy byla
písmena spojená zbytečnými napojovacími čárami.“
„Ty čáry ale vytvářely právě charakter písma, kterému se
říkalo psací. A jednotlivá písmenka, těm se říkalo tiskací.“
„No právě. Všechna písmena budou teď tiskací, ať jsou
vytištěná nebo napsaná. V mobilech nebo na počítači máme přece
taky taková písmena.“
„Takže je to kvůli mobilům!“
„Ovšem. Všechno děláme proto, aby se dětem psaly líp esemesky.
V naší škole máme žákyni, která dokáže napsat obrovské
množství písmen za minutu.“
„Ale proč se mají učit takhle psát do sešitu?“
„Je to proto, kdyby náhodou dítě ztratilo nebo zapomnělo
mobil. Lépe se s takovým šokem vyrovná.“
„To ale jistě není hlavní přínos nového psaní.“
„To jistě ne. Hlavní je začít znovu.“
„Co to znamená?“
„Víte přece, že když se před dvaceti lety začala budovat nová
společnost, všichni si od ní slibovali spoustu pozitivních
změn. Ale ve skutečnosti se za dvacet let nic nezměnilo. A
když, tak možná k horšímu.“
„Tomu nevěřím.“
„Ale ano. Tak mi jmenujte, jaké jsou ty největší změny.“
„Tak třeba že můžeme svobodně cestovat.“
„A dál?“
„No, nepotřebujete už výjezdní doložku, když někam cestujete.“
A co ještě?“
„Nemusí vám už nikdo schvalovat, když chcete někam
vycestovat.“
„A to je všechno?“
„Momentálně si nemůžu vzpomenout. Ale určitě bych ještě na
něco přišel.“
„Víte, že v průzkumech občané potvrzují, že politici jsou
stejní, jako byli komunističtí funkcionáři?“
„Slyšel jsem o tom, ale určitě to tak doslova není.“
„Je to tak. Prostě jediná možnost, jak změnit celý systém, jak
opravdu uskutečnit ideály Velkého Listopadu, je – začít
znovu.“
„Chápu, že se něco musí stát, ale snad by se mohl změnit
volební systém nebo zavést přísnější zákony, aby lidé tolik
nekradli.“
„To všechno už se v minulosti při různých příležitostech
vyzkoušelo a nic nefungovalo. Například ve Francouzské
revoluci nebo v americké občanské válce. A nic.“
„Je mi jasné, že vy jako učitelka musíte tohle všechno vědět,
ale nedalo by se přece u nás zkusit něco jiného, než se zavede
ta drastická metoda změny školního písma?“
„Je to vyloučeno. Zavedeme písmo teď na zkoušku a pak to
masově spustíme v celém školství.“
Najednou mi došlo, jak významná to je záležitost. Podobná
vynálezu knihtisku nebo zavedení parního stroje.
Jestli se totiž má u nás něco změnit, musí se začít znovu.
Prostě od abecedy. Nemělo by smysl opakovat sametovou revoluci
nebo přerozdělovat znovu majetek, aby byla společnost
spravedlivější. Zase by se našli noví podvodní privatizátoři,
falešní správcové konkurzní podstaty, zloději státního
majetku, podnikatelé s vodou a elektřinou, znovu by se
chytráci zmocnili bank, spekulanti by prodali továrny a
zemědělské podniky do zahraničí, zbohatlíci by znovu ulili
peníze do daňových rájů. Lidská povaha už je taková.
Příležitost by dostali jiní, ale nakonec bychom byli tam, kde
jsme teď.
Jen změna abecedy nás může zachránit. Slovo „korupce“ se bude
psát úplně jinak, každé písmeno zvlášť, a to už bude něco
docela jiného.
Zkuste si to představit: k o r u p c e. Z toho už
nemusíme mít strach.
Změna je život. A začít znovu je naše poslední šance.
Samozřejmě, nás už se to týkat nebude. Ty děti, které půjdou
po prázdninách do první třídy, to je naše naděje. Za patnáct,
či spíše za dvacet let se začnou poměry konečně měnit. V roce
2030 už nebudeme mít žádné problémy. Vzpomeňte si na mě. |
