|
Přemysl
Hnilička, publicista
Mnoho hluku pro Shakespeara
Poslední květnovou sobotu jsme na Vltavě vyslechli „nového
Shakespeara“ – premiéru komedie Mnoho povyku pro nic.
Vynikající vhled do inscenace již v tomto časopise předložil
Martin Velíšek (TR 21/2010), věnujme se tedy realizaci
samotné.
Tvůrci inscenace se nechali okouzlit technickým řešením –
přenesení Shakespearovy komedie do současných reálií je
podtrhováno kontaktním zvukovým řešením prostoru; nenatáčí se
ve studiu, ale v reálech (na divadelní scéně, v garážích
Českého rozhlasu na Vinohradech, v kostele Panny Marie Sněžné
i v restauraci U Jelínků). Řešení je to vtipné, ale přináší
jeden velký problém: zahlušuje zvukový prostor množstvím ruchů
a realistických zvuků, které máme někdy problém rozpoznat – a
občas v nich ztěžka rozeznáme hlasy herců a Shakespearův text.
Inscenace režiséra Ivana Chrze má proti své předchůdkyni z
roku 1976 výhodu ve své nesterilnosti, přístupnosti, hravosti.
Herecky i inscenačním způsobem připomíná televizní sitcom, ale
i vážnější filmové pohledy na život současné mládeže (Děti
noci). Ukazuje hrdiny Shakespearovy komedie jako lehce
povrchní návštěvníky bujarých diskoték, kteří se snadno
nechají zmanipulovat a ve chvíli odvrhnou toho, koho milovali.
Nevýhodou se stává přílišné „zklipování“ Shakespearova textu.
Tvůrci před premiérou zmínili, že původní text seškrtali o
polovinu a skutečně – inscenace se vešla do šedesáti minut. Je
to jistě radostné zjištění pro sestavovatele rozhlasových
programů, které děsí jakákoli delší stopáž. Ne však pro
Shakespearovu komedii, jejíž kouzlo je založeno na slovních
hříčkách a ne na dějových zvratech. Nová inscenace tak vypadá
jako na dřeň obroušená dějová kostra.
Mnoho povyku pro nic tvůrců Velíška a Chrze přesto není
uměleckou prohrou. Vedle velmi dobrých hereckých výkonů
(dramaturgickému výkladu vyhovující Simona Babčáková a David
Novotný v „hlavní druhé“ milovnické dvojici) inscenace
potěšila i skvělým načasováním premiéry; kdy jindy než v
hodinu uzavření volebních místností odehrát hru o síle pomluvy
a vrtkavosti lidských citů... |