Číslo 26 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s klavíristou.
Ivem Kahánkem.

 

 

 


 

 

 

Začínat znovu je vždycky obtížné

Filmy vznikající nezávisle mimo velká studia vystihnou všední život v Americe leckdy věrohodněji nežli hollywoodské produkty s jejich úzkostlivým dodržováním osvědčených klišé. Protagonistkou snímku Sherrybaby (v neděli 4. července ve 22.05 uvádí ČT2) je mladá žena, na podmínku propuštěná z vězení. Dostala se tam za krádeže pod vlivem drog: vychází sice „čistá“, neboť překonala zhoubný návyk, avšak ne zcela připravená na obtíže, které bude muset na svobodě překonávat. Tou největší je její vztah k dceři, o níž dosud pečuje rodina jejího bratra – a je značně zdrženlivá ohledně jejích náhle vytrysklých mateřských pudů.

Herečka Maggie Gyllenhaalová pochopila režisérčino pojetí a vtiskla Sherry rozpolcenou dušiLaurie Collyerová, režisérka a scenáristka v jedné osobě, svou hrdinku Sherry neidealizuje: žena ví, jak obtížné bude kohokoli přesvědčit, že excesů minulých let se definitivně zřekla, že změnila vyznávané hodnoty i priority. Nedějí se jí žádné očividné křivdy, avšak bezpočet drobných konfliktů a nedorozumění ji ubíjí, zbavuje ji odhodlání vzdorovat. Navíc stíny minulosti co chvíli dotírají: v její osobnosti se jakoby sváří snížená sebeúcta s vyžadováním domnělých i skutečných nároků. Zarputile, ba s hysterickými náznaky a snad i dětinsky hájí pozice, z nichž se cítí být odstrkována, zvláště pak roli matky. Podezírá třeba švagrovou, že ji chce připravit o dítě.

Herečka Maggie Gyllenhaalová beze zbytku pochopila režisérčino pojetí a bez náznaku odsudečnosti, bez zbytečné výrazové exprese vtiskla Sherry rozpolcenou duši. Propůjčila jí strhující nervnost, Sherry věříme, když před dozírajícími úředníky škemravě sklání hlavu, i když by nejraději vybuchla, když bezmocně prožívá konflikty se spolubydlícími na ubytovně, s bratrem a jeho ženou, marně své frustrace vybíjí tlučením do stěny nebo nábytku. Gyllenhaalová vyhmátla rozpoložení hrdinky i v gestech – připomeňme aspoň ustavičné, často znervóznělé zapalování cigarety, zahánějící vnitřní přetlak, ale i dotčenou mluvu, náhodně rozvinutý afekt. Zde stojí za zmínku výjev ze záchodků, kde – ke zděšení své dcery – vynadá jedné neurvale se chovající matce.
Sherry musí projít bolestnými zážitky, než dospěje k poznání, že důvěru, poskytnutí další šance si prostě musí vybojovat. Film nehledá ani nenabízí žádná velká poselství, ale právě v tom je jeho síla: vypráví o všedním životě jedné ženy, která se pokouší začít znovu.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Chvála modlení a proklínání
  Jak to vidí Věra Nosková
 
  Naděje Ivana Medka

  Nalaďte si        
 
  Zpráva o jednom smutku
  Pořiďte si