|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
Lze? Nelze?
K mým životním jistotám patřilo po řadu let vědomí, že ve
stanici nelze.
Podobně na tom byla i rozhlasová posluchačka H. N., ale jen do
chvíle, dokud ji okolnosti nepřinutily ke vzpouře. Napsala mi
o tom do redakce Dobrého jitra. Na nádraží v Lysé nad Labem
v neděli 29. listopadu si chtěla takzvaně odskočit, ale tamní
úlevovna byla zavřená.
Pisatelka uvádí:
„Moje snaha vypůjčit si klíč v nádražní pokladně se setkala s
nezdarem. Bylo mi řečeno, že v této stanici to v neděli nelze,
protože dotyčné zařízení je v nájmu firmy, která v neděli
nepracuje. Počkala jsem tedy na příjezd vlaku, a tak vím, že
když je to nezbytné a nutkavé, tak i ve stanici LZE!“
Když jsem později tuto pisatelčinu zkušenost odvysílal na
vlnách Českého rozhlasu 2, byl jsem si vědom, že nejde zrovna
o libé téma. Jenže pro člověka je to v daném okamžiku
závažnější situace než potíže Organizace spojených národů.
Zmíněná organizace může zasedat kdykoliv, kdežto železniční
pasažér smí v zájmu svým potřeb zasednout jen mimo stanici.
Citovaná paní se vzepřela danému zákazu, neboť zjevně neměla
zbytí. Je to lidské. Kdo ví, kolik bytostí se už dostalo do
podobné situace. Kdybychom celosvětově vyčíslili veškerý čas,
po který prodlévají vlaky ve stanici, byla by to závratná
cifra.
Škoda, že jsem se o takovou sumarizaci nepokusil před lety při
své nejdelší vlakové cestě. Vedla z Ruska před Mongolsko a
Čínu až do Vietnamu. Ještě že vzdálenosti jednotlivých stanic
byly značné, takže po většinu té dálkové poutě jsem se
nacházel v zóně „lze“.
Neprohádám, že nejeden čtenář mě v tuto chvílí možná
podezřívá, že moje zkušenosti jsou dané jen minulostí a že
pomíjím fakt, že v současnosti je tomu už v nejednom
mezinárodním i vnitrostátním spoji jinak.
Ano, postupně – i když pomalu (například ve srovnání
s Německem a Rakouskem) – přibývá vlaků, ve kterých i ve
stanici lze. Umožňuje to takzvaný uzavřený systém WC. Stručně
řečeno jde o toaletu, v níž nic tělesného nepadá na koleje,
nýbrž zůstává uzavřeno v hygienickém zásobníku. Ten je pak po
dojezdu vlaku vyprázdněn.
Když už jsem se pustil do toho delikátního tématu, pokládám za
náležité uvést, že v něm nespatřuji něco opovrženíhodného.
Existuje spousta nelibějších námětů z aktuálního života.
Představa, že při cestování vlakem přestáváme být dusáni
inkvizičním příkazem NELZE, je docela libá.
Zatím však jen v některých spojích. Především v těch
mezinárodních, o nichž prohlásil Petr Šťáhlavský, mluvčí
Českých drah, že u nich uzavřené WC začíná být běžné, i když i
zde se lze ještě setkat s takzvaným propadlem.
Propadlo!
Nepřipomíná vám to prostor pod nohama odsouzence?
Zůstanu-li u informací tiskového mluvčího Českých drah, tak
v kategorii takzvaných lokálek nabízí systém uzavřených WC
zatím pouze sedmnáct procent spojů. V průběhu budoucích pěti
let má jejich počet údajně vzrůst na jednu třetinu.
Je to málo?
Je to dost?
Jisté je, že výraz „Ve stanici nelze“ je pořád ještě vnímán
jako železničně kultovní. Dokonce natolik, že se tak jmenuje i
úspěšná taneční groteska předváděná souborem Veselé kroky.
Nadějnou skutečností je, že podle informace ČTK představuje
možnost „lze“ u současných elektrických souprav zatím čtyřicet
procent a do pěti let se má zvýšit na dvojnásobek. Zřejmě
právě odtud pramení názor mluvčího Českých drah, že „uzavřený
systém WC přestal být v posledních letech výsadou mezistátních
vlaků a pendolin, ale stal se běžnou součástí osobní dopravy“.
Méně optimistické se mi jevilo sdělení, které jsem našel na
internetových stránkách ŽelPage, které jsou provozovány
příznivci železniční dopravy. Dočetl jsem se tam zprávu, že
České dráhy uvažují o tom, že některé vlaky by měly být zcela
bez WC. Proč? Cituji: „Toalety jsou totiž potenciálním zdrojem
infekcí.“
Dále jsem se v uvedeném zdroji dověděl, že zrušení toalet se
do hospodaření drah „promítne formou úspory nemalých nákladů
na údržbu a čištění těchto prostorů“.
Když jsem si pak otevřel připojený přehled názorů čtenářů
dotyčného internetového článku, našel jsem tam několik
vyjádření korespondujících s mým podivem.
Mezi ohlasy však byly i některé, které děkovaly za uvedený
článek a dodávaly, že ta fikce je pobavila. A byla to skutečně
fikce, jak mi dodatečně došlo! Text byl totiž datován
aprílovým 1. dubnem.
Mohlo mě to trknout – aspoň při čtení řádků, že pro pasažéry
s vyměšovacím nutkáním by měl být připojen služební vůz
s možností uspokojení jejich potřeb, ale museli by si tuto
službu objednat nejméně 48 hodin předem.
Po uvedeném aprílovém žertu připojuji ještě informaci
skutečnou, která naznačuje, že i takzvané uzavřené WC ve
vlacích může být příčinou problémů. Dokládá to zádrhel z
letošního květnového letu společnosti British Airways na
Bahamské ostrovy. Dotyčné letadlo mělo – stejně jako novodobé
vlaky – uzavřený systém WC. Jenže všechny toalety při uvedeném
letu přestaly náležitě sloužit. Kapitánovi nezbylo než požádat
cestující, aby laskavě nic nepili a vystříhali se tak případné
následné potřeby.
Co že se to stalo?
Budiž to varování i pro České dráhy.
Před startem z Londýna zapomněli příslušní letištní
zaměstnanci onen uzavřený systém vyprázdnit. |
