|
|
 Nikdy
není tak zle, aby nemohlo být hůř
V prázdninovém mezičase vítězí na obrazovkách oddechové
tituly. Proto je zapotřebí přivítat uvedení díla zcela
odlišného – drama Želvy mohou létat (5. 8., 21.35, ČT2) se
sice odehrává ve vzdáleném koutě světa, avšak má důležité
sdělení i pro nás. Uvědomíme si totiž, že jakékoli důsledky
hospodářské krize, která západní civilizaci postihla, jsou
naprosto nesrovnatelné s bědnými poměry, jaké vládnou v
končinách, kudy se přehnala válka. Nenechte si tento film
ujít: je vlastně optimistický, protože šíří poznání, že nikdy
není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A dokud není ještě
hůř, je zbytečné naříkat.
 Irácko-iránský
projekt Želvy mohou létat sice zachycuje agónii Saddámova
represivního režimu, avšak nezobrazuje válečné události –
nanejvýš je připomíná jako cosi vzdáleného prostřednictvím
televizního vysílání. Příběh se odehrává v utečeneckém táboře
na tureckém pomezí, kam se stáhli ti nejbědnější,
pronásledovaní režimem. A hrdiny nejsou dospělí, ve zkratce
vylíčení jako svárliví a věčně žehrající, nýbrž děti, které
si, vedeny charizmatickým chlapcem, prosadily samostatnou
existenci. Živí se podnikáním nad míru nebezpečným:
vyhledávají a zneškodňují miny, které pak prodávají jako
cennou kovovou surovinu. Směnit je mohou za cokoli, třeba i za
funkční kulomety...
Režisér Bahman Ghobadi, jenž si napsal i scénář, od prvního
okamžiku zaujme mimořádnou autenticitou reálií, kterou navíc
podporuje práce s naprosto bezprostředními, strhujícími
dětskými představiteli, mezi nimiž nalezneme i řadu dětí
doopravdy fyzicky postižených. Hbitě se belhající nešťastníci,
kteří svůj osud přijali jako nedílnou součást existence, patří
mezi nejpůsobivější postavy v celém filmu. Jistě, vyprahlá
krajina s políčky pramálo úrodnými, rozbahněná prostranství po
dešťových přívalech, skromné kamenné příbytky i provizorní
stany – to vše zaručuje bezvýhradnou uvěřitelnost. Ovšem
teprve vyprávěný příběh dotváří konečnou výpověď, zprvu snad
až rozmarnou, pozvolna však nabývající zvážnělejší odstíny.
Želvy mohou létat osloví každého diváka, a to včetně starších
dětí (škoda, že jej Česká televize nezařadila na dřívější
hodinu): přináší totiž výpověď nadčasově platnou, které
přesahuje jednu konkrétní zkušenost. Vyhýbá se ideologickým
předpojatostem, i když hořkou ironii snadno postřehneme ve
výjevu, když americké letadlo rozhazuje letáky, slibující
místnímu obyvatelstvu ráj na zemi...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
