|
|
Vídeňský kaleidoskop Petra Altenberga
Když
vyšel v roce 1958 pod názvem Minutové romány moderní český
výbor krátkých próz a aforismů Petra Altenberga (1855–1919) ve
vynikajícím překladu Jana Hanče, jako by se nám tehdy mladým
otevřelo okno do jiného světa. Ti dříve narození autora ovšem
znali a u nás překládali ještě za jeho života. Věděli, že se
vlastně jmenoval Richard Engländer, vyrostl v obchodnické
rodině, nikdy nedostudoval, celý život bydlel v hotelovém
pokoji, který mu platil jeho bratr, a jako svou adresu uváděl
vídeňskou kavárnu Central, kde byl pravidelným hostem. A tam
taky nejspíše črtal na volné útržky papíru své drobné
novinářské prózy, fejetony, aforismy a básně v próze.
 Traduje se, že ho při psaní jednou přistihl spisovatel Arthur
Schnitzler, vzal mu hrst těch papírů z ruky a seznámil
s jejich podivuhodným obsahem kruh vídeňských literátů. Prý to
byl Karl Kraus, který se v roce 1896 zasloužil o to, že
sedmatřicetiletému debutantovi vyšel soubor jeho črt knižně
pod názvem Jak to vidím. Těch souborů bylo nakonec dvanáct.
Altenberg se stal vídeňským klasikem a v kavárně Central ho
můžeme ještě dnes navštívit hned u prvního stolku v podobě
poněkud omšelé sádrové figuríny.
Mne však už dávno předtím, než jsem ho mohl v kavárně Central
pozdravit, zlákaly Altenbergovy prózy k prvním překladatelským
pokusům. Uplatňoval jsem je v rozhlase, v roce 1979 z nich
vzniklo představení pražské Lyry Pragensis pod názvem Ten
blázen Altenberg a následně vyšly v témže nakladatelství
v sličném „kolibřím vydání“. V ovzduší vídeňské secese, ve
společnosti Altenberga, Schnitzlera, Hofmannsthala, Hermanna
Bahra a dalších rakouských autorů té doby mi bylo dobře, i
když jsem bral na vědomí, že pod zdánlivou idylou se už
hlásily příznaky hniloby, vedoucí k rozpadu mocnářství, jak mě
poučovali literární historikové.
V rozhlasovém Souzvuku z tvorby Petra Altenberga dopřejeme
však Vídeňanům ještě tančit při tónech Straussových valčíků a
poslechneme si, jak svět kolem sebe viděl ten sympatický,
výstředně oblečený podivín, který se s holou lebkou a
v sandálech naboso procházel před sto lety po Vídni. Vysílá
Vltava, v neděli 8. srpna od 9.30.
Vladimír Tomeš, rozhlasový režisér a překladatel
|
