|
|
 Zbyněk
Vybíral, psycholog
Předsudek o vysokém a nízkém
V intelektuálně možná nejvyšším patře tuzemského denního
tisku, v sobotní Orientaci Lidových novin, pronesla v době
festivalu v Karlových Varech kritička Darina Křivánková větu:
„Kdybych se měla dívat v řadě na rumunský, bulharský a
maďarský film, tak si prostřelím hlavu...“ Oponovala takto
názoru, že by se Vary měly více zaměřit „na filmy z východní a
střední Evropy“. Týž den jsem viděl v televizi poprvé reklamu
„Spěchám v tempu, ta ta ta ta, k sortimentu, ta ta ta ta.“
Však si ji asi pamatujete, názvu nového obchodního řetězce
reklamu dělat nehodlám. Vlezlý pseudo-rap „Ceny nízké ta ta ta
ta“ se mi smísily se slovy kritiččinými.
Nebudu se vracet k filmovému festivalu a nebudu ani rozebírat
reklamu „ta ta ta ta“. Zamyslím se nad předsudky. A nad
rozdílností vysokého a nízkého.
Předsudky vznikají stále. Například při střetu kultur,
v soužití různých náboženství, při střetech chudého s bohatým
nebo intelektuálního s duchem – řekněme – neobdařeným.
Vznikají při soužití dvou pohlaví, vesničanů s lidmi z měst,
těch, kdo jsou „doprava“, s těmi „nalevo“. Kde vznikají a kdo
je zavádí do našeho myšlení, by bylo na delší psaní. Všimněme
si jen, že lví podíl na tom, že jimi máme zaplevelenu mysl, má
nejen samo zavedení, ale především jejich tradování, opakování
či dovolávání se jich v „orientujících“ diskusích (jako by šlo
o něco, co skutečně existuje). Toto tradování je stejně vinno
jako vznikání. Dokonce se dá lehce usoudit, že bez hloupého
udržování a šíření by předsudek nepřežil. Tisíckrát šířený
předsudek už nezanikne. Naopak. Ne a ne ho vymýtit.
Filmová kritička do novin zformulovala... předsudek. Nedílnou
součástí předsudků bývá zobecnění, přehánění a efektní
zformulování do rázného soudu, jenž má vyznít tak, že
nepřipouští pochyb. Vlastně jde o silácká slovní gesta, která
se tváří jako pravda téměř axiomatická. Ovšem stačí se jim
„podívat na zoubek“ (tj. neztratit vlastní soudnost) – a hned
vidíme kaz. Někdy celý zkažený chrup – chorobné myšlenkové
pozadí. Nechci nahlížet paní Křivánkové do úst (metaforicky
tak činím), ale ona opravdu předpokládá, že kdyby za sebou
viděla ruský, český a chorvatský film (i to je východní a
střední Evropa), musela by se snad „picnout“? Možná to
nemyslela doslova. Možná beru její slova až příliš vážně.
Ale vážně: nad znělkou výše zmíněné reklamy jsem si uvědomil,
že od Orientace v Lidových novinách očekávám „vysokou
kulturu“. Ne předsudky, ne výplody zakrněného ducha, ne
zárodky xenofobie. Čekám, že mě očistí od vlezlého „ta ta ta
ta“. Čekám, že od prvních řádků mě oblaží rozdíl mezi výroky
české intelektuálky a reklamou. Ale není to předsudek?
V hrůzné melodii se mi „vysoké“ a „nízké“ propojilo:
„Prostřelím si ta ta ta ta… svoji hlavu ta ta ta ta… nad
východem ta ta ta ta“.
Ale nevzdávám to. Zas otevírám nové číslo sobotních Lidových
novin, zas otevírám nový Týdeník Rozhlas s naději, že se na mě
nevyvalí nízké předsudky... Přestože naše dělení na kulturu
vysokou a nízkou je relativní a snad i předsudečné, jak dávno
napsal Eco (a další), nechci se ho vzdát. |
