|
|
 Když lékařská péče připomíná bludiště
Rumunská kinematografie získává v posledních letech stále
větší mezinárodní uznání, i když se o tom můžeme přesvědčit
málokdy. K ojedinělým příležitostem takové míjení napravit
patří snímek Cristiho Puiu Smrt pana Lazaresca, který ČT2
uvede ve čtvrtek 23. září. Nenechme se přitom odradit značnou
délkou: zejména úvodní pasáže se vlečou neúměrně dlouho.
Nejprve sledujeme titulního hrdinu, osaměle žijícího v omšelém
bytě, jak si marně přivolává pomoc, protože se cítí pořád hůř.
Ale ani příjezd vytoužené sanitky a celonoční bludná pouť po
nemocnicích nic nevyřeší. Nikde jej totiž nechtějí
hospitalizovat...
 Cristi
Puiu se rozhodl pro statický pohled, nehnutě registruje sled
probíhajících událostí, kamera navozující v každém okamžiku
setmělost se nanejvýš ohlédne po lidech, kteří vstoupili do
rozmluvy. Zajímavý je přesun dramatického důrazu z pana
Lazaresca, jenž pozvolna přestává vnímat, co kolem děje, na
postavu ošetřující sestřičky, která pro zesláblého muže hledá
účinné ošetření. Lazarescu se tak z původního protagonisty
stává bezmocným předmětem marně zajišťované péče – unavení
lékaři, lhostejnost a dokonce odmítnutí, to vše se podepisuje
na jeho osudech.
Smrt pana Lazaresca překvapí – zejména od okamžiku, kdy se
hrdina ocitne v sanitce – věrohodně napsaným i zahraným
příběhem. Ion Fiscuteanu jako Lazarescu a Luminita
Gheorghiuová jako zdravotní sestra působí nejpřesvědčivěji ve
všedních okamžicích, kdy neznějí vzrušené výměny názorů ani
nedopadá krajní beznaděj ze lhostejnosti panující ve
zdravotnictví. Režisér se vyhýbá sebemenší idealizaci:
ovdovělý Lazarescu, jehož dcera žije v zámoří, má napjaté
vztahy se sestrou, která mu vytýká tělesnou i duchovní
devastaci. Muž se totiž pravidelně napájí podomácku
připravovaným alkoholem. Fiscuteanu postihl nejen určitou
primitivitu a snad i odevzdanost svého hrdiny, ale především
postupně se zatemňující mysl.
Pacient se ve filmu stává často bezprávným a navíc obtěžujícím
objektem nemocniční péče, jako kdyby přišel o veškerou lidskou
důstojnost. Převládá byrokracie – výmluvná je tragikomická
scéna, kdy lékař po nic nechápajícím nemocném požaduje, aby
podepsal souhlas s operací a protestující sestřičce doporučí,
aby muže vozila tak dlouho kolem nemocnice, dokud neztratí
vědomí; teprve pak by se obešel bez jeho souhlasu. Zdá se, že
právě v tomto bodě se soustředí veškerá hořkost, vztažená sice
na zdravotnictví rumunské, ale zajisté lze vyslovené postřehy
v lecčems přenést i na poměry u nás...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
