|
|
 Nový
Mišík aneb Chvála zotavování
Když byl zpěvák Vladimír Mišík před třemi lety, zrovna v
období velkého turné ke svým šedesátinám, vlivem těžkého
odvápnění dolních končetin upoután na invalidní vozíček,
patrně nikoho by nenapadlo, že se ještě dokáže vrátit k
běžnému koncertování s ETC..., ba dokonce ke skládání a
natáčení nového písničkového materiálu. Přesně to se ovšem
stalo. Koncertní diář má nyní legenda českého bigbítu opět
plný a repertoár notně rozšířený – o skladby z letošní albové
novinky Ztracený podzim (vydává agentura 100PROmotion).
Studiovou desku Mišík připravil po dlouhých šesti letech,
pauzu po předchozím albu Umlkly stroje však vyplnil 2DVD se
záznamem narozeninového koncertu v pražském Divadle Archa i
luxusním kompletem Déja vu s reedicemi prvních čtyř desek ze
sedmdesátých a osmdesátých let. Ztracený podzim vznikl jako by
na pokyn osudu – zpěvák se nechal slyšet, že valnou část písní
vytvořil doma na gauči v době své rekonvalescence a původně
uvažoval o čistě sólové nahrávce. Solitérní přístup je znát,
ale jen v tom nejlepším: písně mají jednodušší strukturu,
výrazné refrény, nestaví na odiv aranžérské pentle, ale plný,
kompaktní zvuk.
 Vzhledem ke vzniku desky asi nepřekvapí, že jde o jednu z
nejosobnějších Mišíkových nahrávek. Nejde jen o zpěvákovo
autorství či spoluautorství u tuctu ze třinácti písniček,
Mišík si k téměř polovině z nich napsal i slova, což v
minulosti s ohledem na jeho nadbytečnou textařskou
sebekritičnost nebývalo zvykem. I proto má posluchač alba
požitek z až lahodně procítěné, vpravdě mišíkovské
interpretace, ale také nebývale silný pocit svižnosti, s jakou
album cválá vpřed.
Nechybějí zde bluesová tempa (S nebem to mám dobrý), ostřejší
skladby, tu s keltskou příchutí (Vzduchoplavec), jindy
překvapivě s dechovou sekcí (Vymaž mě z mobilu – s textem
Marka Ebena) a samozřejmě ani zadumanější polohy ve
zhudebněných básních Františka Gellnera (Balada), Josefa
Kainara (Ďáblíci) či objevu brněnského vydavatelství Host,
normalizací zapovězeného táborského učitele a básníka Emila
Boka (titulní píseň). Jako ty nejlepší Mišíkovy desky je i
Ztracený podzim pestrý jak pohled do krasohledu.
Milan Šefl
|
