Číslo 41 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Miroslavem Donutilem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 




Karel Hvížďala, publicista

Televize 2010

V červnu oznámil na svém internetovém blogu král rozhovorů televizní stanice CNN Larry King, že na podzim končí. Otázka, která nás bude dnes zajímat, zní: Jaké změny tento odchod signalizuje? 

Zdá se, že odchod pana Kinga, ale i ostatních, jako je šéfreportérka Christiane Amanpourová, která odchází k ABC, signalizuje změnu koncepce zpravodajství. S Larry Kingem zřejmě v  televizní žurnalistice USA definitivně odchází i závoj minulého století: nezávislá a politicky neutrální televize na soukromých kanálech, které tam mají nejvyšší sledovanost. Sledovanost pořadu Larryho Kinga klesla za poslední půl rok na polovinu, denně se na něj dívá 674 000 diváků, a celková sledovanost v primetimu CNN se v průměru pohybuje na hodnotách ještě o sto tisíc nižších. Stanice klesla ve sledovanosti na třetí místo. Na první se dostala spíše pravicová Fox News, na kterou se dívá 1,9 milionů Američanů, a hned za ní je spíše levicová stanice MSNBC. Počítá-li ale CNN celkovou sledovanost za čtyřiadvacet hodin, je stále na prvním místě s počtem devadesát milionů diváků za kvartál. Podle amerických analytiků se ale i tato čísla zřejmě brzy změní.

A podobně jako noviny doplňují stále více zpravodajství emocionálními příběhy, tak i televize, zvláště ty komerční, se čím dál tím rychleji proměňují, jak od podzimu 2010 předvádí například německá stanice RTL, která po Velké Británii, Spojených státech, Brazílii a Turecku začala vysílat pořad s názvem 101 Wege aus der härtesten Show der Welt, tedy 101 cest z nejtvrdší světové show. Podle mediálních analytiků jde o nejpokleslejší soutěž, jakou Německo kdy mohlo vidět. Jeden z hlavních kandidátů této Trash-TV-Show vystupuje polonahý, je celý potetovaný a má umělecké jméno Porno-Klaus (televize ho objevila při kontejnerové peepshow Big Brother), další kandidátkou je žena s nadměrným poprsím, která je známá z titulu Playboye, a podobně. Otázky, na něž kandidáti mají odpovídat, jsou podobné jako vybraní soutěžící. (Jaké z uvedených podprsenek skutečně existují? A za touto otázkou se objevuje seznam různých fantaskních názvů.) Kdo špatně odpoví, je svržen do bazénu z některého ze stupňů pětatřicet metrů vysoké věže. Dámy si před skokem na bungee laně ale musí nejprve obléci záchranné vesty na nahé tělo: tedy odhalují své vnady.

Za této situace by zásadní informační roli v naší civilizaci měly sehrát prestižní tiskoviny a veřejnoprávní média či v USA Public Broadcasting Service, jejichž nezávislost by měl garantovat stát. Problém ale je, že stát – který by měl nezávislost médií udržením co největší plurality v tiskovinách a podporou nezávislosti médií veřejné služby garantovat – na konci první dekády 21. století slábne a ztrácí stále více ze své suverenity, a to hlavně kvůli konkurenci nadnárodních společností v globalizovaném světě. Jenže byl to donedávna právě stát, který měl zodpovědnost nejenom za své občany, ale v globalizované společnosti i za celé světové společenství. Ti, kteří dnes moc skutečně mají, to znamená nadnárodní společnosti a anonymní finanční instituce, odmítají zodpovědnost převzít a stát ani média, pokud jim již rovněž patří, se před nimi neumí bránit: dochází k nebezpečnému propojování Politiky, Byznysu a Médií v jakési PBM aglomerace, které tvrdě hájí jen své zájmy, a tím společnost štěpí, zatímco v druhé půlce minulého století právě média – hlavně televize – společnost sjednocovala: přinášela témata, o nichž všichni diskutovali a přemýšleli.

Média se v PBM společnosti stávají nikoliv informátory, pozorovateli, analytiky a komentátory, ale falešnými hráči. Co to se společností udělá v blízké budoucnosti, nikdo neví, ale všichni jsme za tento stav spoluodpovědní.



  Poslušnost je nezábavná   
  Jak to vidí Věra Nosková
 
  Nový Mišík aneb...  

  Pořiďte si        
 
  Pokoj, kterým procházejí dějiny 
  Nalaďte si