|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
Večeře s NERVem
Již od září pracuji jako člen Národní ekonomické rady vlády.
Jsem koordinátorem pracovní skupiny pro veřejné zakázky a
členem skupiny pro důchodovou reformu. Možná by čtenáře
zajímaly některé detaily, které se běžně nepublikují.
Na začátek jedna trivialita. Zasedací místnost Úřadu vlády
sice trochu připomíná luxusní restauraci, ale nabídka vázne.
Host dostane kávu nebo čaj a jednu minerálku. Pak jsou
k dispozici nějaké oříšky v počtu asi pět na osobu. Dále
fidorky (jedna na tři osoby), miňonky (jeden kousek na osobu),
a když je dobrá konstelace hvězd, podávají se dokonce plátky
ananasu.
Když se sejdou dvě jednání za sebou, stává se, že člověk
stráví na Úřadu vlády třeba pět hodin. Tedy celý večer bez
večeře. To je důkaz, že úsporná opatření skutečně probíhají.
Za Topolánka se bezostyšně podával sýr, salám, pečivo, dokonce
džus a coca-cola. S tím je teď utrum. Mimochodem, zmínil jsem
se už, že práce pro NERV je bezplatná? Odměnou má být dobrý
pocit za službu vlasti a profesní obohacení.
Pokud jde o druhý bod, ten skutečně stojí za to. Normální
člověk má možná pocit, že v našem státě leccos není v pořádku.
Jako koordinátor komise pro korupci a veřejné zakázky vím o
něco více než normální člověk. Co vím, mě nenaplňuje zrovna
radostí. Nejsem nadšen. Neskáču radostí do výšky, abych tak
řekl.
Systém veřejných zakázek je postaven tak, že umožňuje
obrovskou míru neefektivnosti. Začíná to u pravomoci
rozhodovat o samotném vzniku těchto zakázek. Myslíte, že o
miliardových zakázkách rozhodují experti? Kdepak. Členem týmu
pro dopravní „superkoncepci“ není ani jeden architekt
specializovaný na urbanismus. Dále: zadavatel má naprosto
volné ruce, aby mohl specifikovat takzvaná kvalifikační
kritéria pro soutěžící. Tak lze na základě naprosto
nepodstatných podmínek předem vybrat vítěze. Veřejná soutěž má
pak charakter praní špinavých peněz. Korupci tohoto typu nelze
stíhat policejně, neboť vše se odehraje podle zákona.
Dále jsou tu ceny. Vezměme si jako příklad nedávno otevřený
pražský dálniční okruh. Ve veřejné soutěži podalo své nabídky
sedm uchazečů. Soutěžící formulovali své cenové nabídky u
jednotlivých položek a v celkovém součtu. Pro zajímavost, u
položky „výkopové práce na silničním podkladě v materiálu
třídy A“ se cenové nabídky pohybovaly od 105,70 do 383,77 Kč
za metr krychlový. U položky „posílení komorových nástaveb,
ocel třídy 10505“ se sešly nabídky od 13 570,76 do 36 489,78
Kč za tunu.
Proč tak široké rozpětí? Protože zákon o veřejných zakázkách
umožňuje provádět libovolné křížové dotace napříč položkami u
velkých zakázek. Křížové dotace jsou ovšem v příkrém rozporu
s průhledností nákladů. Proč se stavební firmy snaží zamlžit
průhlednost cen? Hádejte, můžete jednou.
Další věc. Existuje ekonomická teorie aukcí, která je velmi
propracovaná a matematicky exaktně podložená. Aplikace
vhodného mechanismu by mohla srazit náklady na veřejné zakázky
o dvě až sedmnáct procent (podle různých odhadů.) Jedno
procento přitom znamená šest miliard. To je již
makroekonomicky zajímavá částka. Zákon o veřejných zakázkách
přitom aukce nevyžaduje.
Podotýkám, že nevím, jak velké procento zbytečných nákladů
připadá na korupci a jaké na pouhou neefektivitu. V každém
případě pevně věřím, že je možné, aby doporučení NERVu
ušetřila státu řádově desítky miliard korun rok co rok.
Pokud se tak stane, pozvu spolupracovníky na bohatou večeři,
tentokrát do opravdu dobrého podniku. Na vlastní náklady. Od
státu nežádám ničeho než dobrého hospodaření. |
