|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Postel a moře
Chvíle, kdy člověk sedí v malé kavárně na břehu Středozemního
moře, má před sebou kávu a otevřené noviny a ponoří se do
čtení, je tak příjemná, že se do lidského věku patrně ani
nepočítá. Ovšem jen do okamžiku, kdy do kavárny vtrhne parta
hlasitých turistů, jako se to stalo mně.
Skupinu tvořily samé ženy a jeden muž. Muž se jmenoval Heinz a
požádal číšníka, aby sestavil dohromady několik stolků,
protože půlmetrové vzdálenosti mezi nábytkem se mu zdály
nepřekonatelné. Potom hlasitě přepočítal dámy, aby zjistil,
kolik bude zapotřebí celkem židlí. Při počítání jsme se s
číšníkem i s ostatními hosty dozvěděli, jak se která jmenuje.
Také dámy se ochotně přepočítávaly, aby nedošlo k omylu a aby
počet židlí odpovídal, a hlásily Heinzovi, kolik jich je. Když
byl výsledek, k němuž dospěl Heinz, porovnán s výsledkem žen,
všichni se usadili a na okamžik nastal klid.
Dal jsem se znovu do četby novin, ale jen do chvíle, než Truda
prohlásila, že postele ve francouzských hotelích jsou hrozné.
„Das ist aber wirklich war,“ pravila Heidi a dodala, že když
se na posteli obrátí, tak ta se pohne. Všichni se tomu
zasmáli. Christa řekla, že má doma postel, která se ani nehne,
a začala o ní vyprávět. Irmu zajímalo, zda Christina postel je
pohodlná. Truda chtěla vědět, jestli postel, kterou Christa
vlastní, je zdravotně přezkoumaná a má také razítko kvality.
„Ovšem,“ řekla Christa, která byla na svou postel pyšná, a
sdělila ostatním, že je to postel doporučená doktorem
Heinrichem, který ji dal na první místo v časopise
Bildzeitung. Hildu zajímalo, kolik postel stála.
„Patnáct set marek,“ řekla Christa.
Katrin si vzpomněla, že její švagr koupil zvláštní zdravotní
postel, vhodnou pro všechny obratle, a ta stála osmnáct set
marek včetně daně z přidané hodnoty.
Potom se do debaty vložil Heinz. Tvrdil, že mu vadí, když má
na dovolené jít v určitou hodinu do postele a v určitý čas
zase vstát.
Christa se ptala, jak to myslí. Heinz to ochotně vysvětlil.
Doma chodí spát, když skončí televizní program. Ale jeho žena
chodí spát v devět hodin.
Hanu zajímalo, jestli Heinz svou ženu nevzbudí, když chodí do
postele později. Ukázalo se, že ne, a Hana řekla, že v tom
případě má Heinzova žena dobrý spánek.
„Ta spí jako zabitá,“ řekl Heinz a velice tím celou společnost
rozesmál.
V následné anketě vyšlo najevo, že Hana, Hilda, Helen a Katrin
mají lehký spánek, Truda, Heidi a Christa hlubší. Irma chodí
spát pozdě, ale vstává brzo. Heinz uléhá také po obědě. Ne po
každém obědě, například nelehá si, když má jen špagety, ale
vždycky po vepřovém, řízku, uzeném nebo krkovičce. Po obědě si
chodí lehnout také Irma a Katrin. Zjevný rozdíl však spočívá v
tom, že Irmě stačií půlhodina, kdežto Katrin potřebuje plnou
hodinu.
Já jsem potřeboval prášek, protože mne rozbolela hlava. Číšník
mi ho ochotně přinesl. O moře nejevil nikdo z lidí, kteří sem
kvůli němu přijeli, zájem.
Sympozium o posteli pokračovalo živou debatou.
Heinz se přiznal, že vstává už v osm hodin. Hilda v půl osmé.
Hana ve všední dny ve tři čtvrtě na osm, v neděli v osm.
Katrin už v půl sedmé. Avšak vítězkou soutěže se stala Truda,
protože vstává už ve čtvrt na sedm (a to i když je už v
penzi), a jako důvod uvedla to, že ranní ptáče dál doskáče.
Pouze Heidi vstává až v půl deváté, ale prý proto, že se v
noci několikrát probouzí. Má z pozdního vstávání přesto
komplex. Za to Heidin manžel spí jako zabitý, ale navíc
chrápe.
Tím bylo otevřeno nové téma. Chrápal také Sepp. To byl manžel
Trudy a zabil se v autě. Heinz chrápe, jen když spí na dvou
polštářích. Dva polštáře používají také Truda, Heidi a
Christa. Christa od té doby, co se rozvedla. Nebylo mi zcela
jasné, jestli si její manžel neodnesl po rozvodu také nějaké
polštáře.
Zavolal jsem číšníka a požádal jsem ho o koňak. Všiml jsem si,
že když se vrátil za bar, dal si také jeden.
Chvíli byl klid a vypadalo to nadějně, ale pak si Hana
uvědomila, že má postel na západ. Irma na sever. Helen, Heidi
a Truda na jih. Heinz na východ.
Číšník mi vyprázdnil popelník a řekl, že za války prchal na
jih. Vypadal, jako by si to chtěl zopakovat.
Katrin měla problém. Nevěděla, kam její postel míří. Ostatní
se jí snažili samozřejmě pomoci a ptali se jí, jestli viděla
někdy z postele vycházet nebo zapadat slunce. Katrin si
nemohla vzpomenout. Mívá totiž zatažené záclony. Heinz
usoudil, že v tom případě je těžko odhadnout směr její
postele, a aby Katrin trochu rozptýlil, odvedl pozornost tím,
že dámám oznámil, že se přikrývá dekou.
Zábava se rozproudila naplno.
Také Heidi, Truda a Christa se přikrývají dekou, Truda dokonce
dekou stejné značky jako Christa. To bylo překvapení! Pak
došlo opět na ceny. Hanina deka je levnější než Helenina. O
čtyřicet pět marek. Heinz koupil svou deku výhodně v obchodním
domě Neckermann, protože přikrývka měla malou vadu. Heidi
ušetřila tím, že koupila deku v lednu, při výprodeji. Helena
si ji nechala poslat od Quelle. Truda s Christou zaplatily
plnou cenu, ale slíbily si, že to příště udělají jako Heidi.
Určitě. Koupí deky v lednu, ve výprodeji. A půjdou je koupit
spolu. Třeba dostanou další slevu, když koupí deky dvě.
Potom si lidé, kteří si vyrazili k moři, začali povídat, jak
se už těší na to, až se zase vrátí domů, do svých pohodlných,
praktických, výhodně umístěných, zamilovaných postelí.
Číšník mi přinesl účet. Řekl mi, že si chtěl koupit německé
auto, ale že to neudělá.
V tu chvíli si Katrin najednou vzpomněla, že nedávno viděla z
postele vycházet slunce. Všichni z toho měli nesmírnou radost,
protože vše bylo konečně jasné. Katrin má postel namířenu na
východ.
Rychle jsem zaplatil a vrhl jsem se stejným směrem.
K východu z kavárny. |
