|
|
Co jsme to provedli se svými životy?
V českém tvůrčím prostředí je skutečně málo autorů, kteří by
se tak soustavně věnovali rozhlasové hře jako Daniela
Fischerová. Debutovala sice hrou divadelní (Hodina mezi psem a
vlkem), napsala román (Happy End) a knihy povídek, podílela se
na hodnocení několika generací recitátorů na Wolkerově
Prostějově, nejvíce se však s jejím jménem setkáváme
v rozhlasovém archivu.
 Stačí
připomenout jen několik titulů – Zapřený Albert aneb Příběh o
žalu a lži (1989), Andělský smích (1994) nebo strhující
mikrohru Velká vteřina (1992). Hlavními postavami těchto her
jsou jemní, senzitivní lidé, kteří jsou postavení před
zkoušku, jež je zpravidla nad jejich síly. Ať už je to malý
Albert, který ve světě spoutaném lží řekne jedinou pravdivou
větu a odsoudí tím tři lidi na smrt, nebo nešťastná Julie,
která připoutána k invalidnímu vozíku a zbavena své hlavní
opory – svého otce – musí odolávat všem nebezpečím
nastupujících padesátých let. A koneckonců, patří sem i ona
mladá žena, která se v jediné – titulní – velké vteřině musí
rozhodnout mezi životem a smrtí malého dítěte. Ve hře Cesta
k pólu (2007) již Fischerová ubrala ze své nekompromisnosti,
aby se k ní opět vrátila v nejnovějším rozhlasovém opusu
Nevděčné děti.
Téma hry, kterou v úterý 30. listopadu ve 21.45 uvede Klub
rozhlasové hry na stanici Vltava, nám nejlépe přiblíží úryvek
z rozhovoru, který Daniela Fischerová poskytla Magazínu Klubu
Vltava: „Minulost je batoh, který nemůžeme sundat. To, že něco
takzvaně zapomeneme, ještě neznamená, že to nepůsobí dál.
Působí, ale zezadu a ze tmy. V šedesáti věříme nesmyslům,
které nám namluvili, když nám bylo pět. Snažíme se zavděčit
rodičům, kteří jsou desítky let mrtví.“
Co se může stát, když na konci našich životů, v poslední
vteřině před posledním nadechnutím přijde s námi účtovat naše
mládí se všemi ideály, které jsme desítkami let praktického
života zašlapali do nejzazších hlubin svého podvědomí?
Účtování se životem, rekapitulace našich životů pohledem
našich mladších já – to je to, co autorku zajímalo. Vznikl tak
opět dějově, filozoficky a stylisticky bohatý text, plný
jemných nuancí, dějových i myšlenkových vazeb.
Hru uslyšíme v režii Hany Kofránkové, dvorní režisérky Daniely
Fischerové. V obsazení překvapí především Jitka Smutná –
herečka spíše drobných rolí zde získává velký tvůrčí prostor
v postavě, která svou inteligenci programově topila v alkoholu
a která je autorkou charakterizována jako „buchtička se šodó“.
Množství hereckých proměn nabídl text i dalším obsazeným, ať
už jde o vynikajícího Bořivoje Navrátila či Danu Syslovou,
Lucii Pernetovou, Kryštofa Hádka nebo Kláru
Oltovou-Sedláčkovou.
Přemysl Hnilička, publicista
Foto Jarka Šnajberková |
