|
|
 Ivan
Němec, publicista
O mrtvých jen dobře
Je to dobrý nápad pořádat „slovenský týden na českých vlnách“.
Ve Dnech slovenské kultury můžeme poslouchat zajímavé
dokumenty a seznámit se s osudy slovenských osobností, jež
předlistopadový režim odvál do ústraní, ale také očekáváme,
s kterými novými hrami se Slovenský rozhlas pochlubí. Letos to
byla i hra Dušana Vicena Portrét zabitého samovraha, kterou
uvedla Vltava ve čtvrtek 4. listopadu.
Slovenský režisér, dramatik a prozaik Dušan Vicen patří
k pozoruhodným osobnostem dnešního divadla; i ten, kdo nezná
žádnou z jeho inscenací ani povídek, si možná vzpomene, že
v minulosti byl za svá dramata již dvakrát oceněn Cenou
Alfréfa Radoka a že obdržel i slovenskou Cenu Ivana Kraska za
prózu. V řadě svých povídek a her pohlíží na dnešní svět
značně skepticky a s peprnou příměsí cynismu i černého humoru
zobrazuje rozpad společnosti, rodiny, přátelství i lidských
vztahů vůbec.
Fabule se začne odvíjet po pohřbu jakéhosi J. K., o jehož
podobě, charakteru, ale i důvodu, proč zvolil dobrovolný
odchod ze života, se dozvídáme postupně z řečí, které o něm
vedou blízcí z jeho okolí. Tyto výpovědi jsou zarámovány
rozhlasovou anketou, která působí jako „zcizovací efekt“ ne
nepodobný postupům brechtovského epického divadla. Postava
Moderátora (Ladislav Konrád) totiž pravidelně přeruší směsici
plytkých drbů, frází, polopravd i vážných sdělení o mrtvém
slovy: „Posloucháte Portréty – dokumentární pásmo o lidech,
kteří jako by nebyli.“ Tato forma, byť se jeví jako poněkud
„překombinovaná“, však přidává Vicenově dramatu další rozměr.
Jako černohumorná nadsázka se ironicky pošklebuje určitému
„druhu dokumentů“ a je i dokladem toho, jak se dokumentárnost
mixuje s fikcí. Ukecané hovory o mrtvém nakonec daleko více
vykreslí tváře a pokřivené charaktery vzpomínajících vypravěčů
než podobu onoho J. K., který sice „dával dost signálů, že to
udělá“, ale přesto byl od všech ponechán sám sobě. Poslední
zpravodajský vstup oznamuje, že se „dnes na náměstí upálil
mladý muž“.
Je to smutná i krutá výpověď o lidech, kteří se s klopotným
úsilím snaží naplnit přísloví „o mrtvých jen dobře“, aby se
tak očistili sami před sebou, leč marně se tak pokoušejí
zakrýt trpkou pravdu o svém životě, který ve skutečnosti žijí
jinak, než jak ho předvádí.
Z režie Ladislava Keraty a výkonů všech účinkujících (Juraj
Hrčka, Lena Košická, Milena Minichová, Zuzana Skopálová, Jozef
Benedik, Igor Krempaský) bylo zřejmé, že na rozhlasové
inscenaci pracovali se značným zaujetím. Přesně a zřetelně
vypracované postavy, živé tempo a dramatický spád, kdy replika
stíhá repliku, dobrá práce s hudbou, která v podkresu vytváří
atmosféru, aniž by rušila slovo, to vše pomohlo vyrovnat se
s nelehkou a místy překombinovanou kompozicí nekonvenčního
Vicenova dramatu. |
