|
|
 V
zajetí samoty a lhostejnosti
Již jsme si zvykli, že filmaři rádi rozvíjejí několik
souběžných dějových linií, které se posléze zpravidla protnou
a dospějí k jakémusi společnému rozuzlení. V dramatu Babel
(4. 2., 23.55, Nova) však Alejandro Gonzáles Iňárritu
směřuje ještě dál – hrdinové jednotlivých příběhů (celkem
čtyř) se sice nesetkají, ale dopad jedné události počíná
stejně jako v dominu ovlivňovat události další, i kdyby spolu
nijak nesouvisely. Režisér své vyprávění rozprostřel doslova
nad celým světem: z americko-mexického pohraničí se přenáší do
Maroka a odtud až do Japonska, aby poukázal na to, jak obrazně
řečeno mávnutí motýlích křídel na jednom konci světa může
rozpoutat cosi nepředvídatelného na jeho druhém konci. Film se
navíc vyznačuje i rozpojením časových rovin, které sice krouží
kolem téhož středobodu, avšak nikoli v chronologické
souslednosti.
 Název
neodkazuje jen za zmatení jazyků při stavbě legendární
bábelské (babylonské) věže, protože více než verbální
nedorozumění vystupují do popředí civilizační rozdíly i
neodvolatelnost skutků se vším jejich pozdějším dopadem.
Stačí, aby si malí pasáčci koz v marockých pustinách zkoušeli,
jak daleko čerstvě nabytá zbraň střílí – a bez rozmyslu
zamířili na autobus jako na ideální cíl. Těžké zranění
americké turistky, jejíž děti ve vlasti zůstaly odkázané na
obětavou mexickou chůvu, pak vede k přílivu dalších pohrom,
vyšetřování dokonce zamíří do Japonska, odkud osudná zbraň
pochází.
Výrazně privátní zakotvení vyprávění průběžně narušují
společenské přesahy, většinou v podobě státních zásahů, ale
také manipulativních, senzacechtivých médií. Americké
stanovisko k politováníhodnému marockému incidentu okamžitě
operuje s terorismem. Ale režisér znázorňuje i sobecké
spolucestující z autobusu, jimž tragická událost narušuje
program zájezdu, a tak se zraněná žena i její bezmocný manžel
(vynikající Cate Blanchettová a Brad Pitt) ocitnou v
bezútěšných podmínkách marockého venkova.
Ocenění si zaslouží i práce kameramana Rodriga Prieta, jenž se
bez zbytečného estetizování snaží vystihnout vzhled i
mentalitu jednotlivých prostředí. Spatříme zdrsnělý život v
Maroku, kde vážnějším prohřeškem může být více pokoutný pohled
na obnažené dívčí tělo nežli samotná střelba, uvidíme
povýšeneckou blahovůli americké střední třídy, bujarou
mexickou svatbu pod širým nebem i přetechnizované japonské
velkoměsto. A všude nalezneme lidi nespokojené se svým osudem
a neschopné na něm cokoli změnit.
Jan Jaroš, filmový publicista |
