|
Chvála
zralého herectví
Dramaturgicky pestrá nabídka Městského divadla Brno dbá na
obou scénách, hudební i činoherní, na repertoárovou vyváženost
umělecky náročných i kvalitních oddechových titulů. K těm
druhým se nyní přiřadila prvotina Dobře rozehraná partie
(2002) rakouského, v Lichtenštejnsku žijícího kabaretiéra,
divadelního podnikatele a autora necelé desítky her Stefana
Vögela – dramatika střední generace populárního
v německojazyčné oblasti, u nás však zatím méně známého.
Ve volné návaznosti na linii angloamerických bulvárních
předloh (Simonovy tematicky příbuzné Zlaté chlapce úspěšně
reprízuje brněnské ND) vznikl poměrně jednoduchý, na vtipných
dialozích založený příběh povahově kontrastních seniorů,
válečných veteránů, kteří se v neútulném londýnském činžovním
bytě pod Churchillovým portrétem léta scházejí na vleklé
šachové sedánky. Pro nastudování konverzační komedie v mírně
upraveném překladu Magdaleny Štulcové získal šikovný mladý
režisér Stanislav Slovák hvězdné trio vyzrálých herců, kteří
svou cenami ověnčenou tvůrčí dráhu trvale spojili s dvěma
předními divadly Brna. Robustní domácí pán, Brit Fred Kowinski
Jaroslava Dufka, je zprvu nerudný zatrpklý vdovec, ponižující
svého syna Leonarda (Viktor Skála) a dlouhodobě porušující
přátelskou dohodu se subtilnějším, submisivním, ale neméně
hrdým Skotem Waltem Ladislava Lakomého. Do každodenního
stereotypu vnese obrodný vzruch energická i empatická
hospodyně Rosalinda Hundsheimerová (Zdena Herfortová), Němka
s italskými kořeny. Nepříliš dějovou předlohu s nadhozeným
motivem národnostních předsudků a kapricióznosti stáří režisér
osvěžil mnoha nenápadnými, ale významonosnými scénickými
detaily. Je skutečným diváckým požitkem sledovat plastické
vykreslení proměny zdánlivě všedních charakterů, jemné
pulzování jednotlivých situací: zaběhnuté rituály, banální
konflikty a malicherné hádky, trucování a usmiřování. Jevištní
srozumění zkušených protagonistů vytváří neběžný večer, kde
označení „herecký koncert“ není bezobsažným klišé, nýbrž
zaslouženou visačkou vysoké kvality.
Vít Závodský, teatrolog
|