|
|
 Balkán
jako místo karnevalu
Díla Emira Kusturici, absolventa pražské FAMU, dobře známe:
Otce na služební cestě, Underground, Černou kočku, bílého
kocoura. Takže víme, že jeho filmy směřují k bujaré,
tragigroteskní podívané a vyprávějí příběhy, v nichž vříská
balkánská dechovka a odehrávají se blázniviny. Nyní Česká
televize nachystala další kolekci Kusturicových filmů. Minulý
týden to byl v Americe natočený snímek Arizona Dream, v sobotu
12. března uvede ČT2 Závěť a přehlídku uzavře dokument o
Maradonovi. Blíže pohleďme na Závěť (2007), protože ta se
Česku úplně vyhnula – nebyla dokonce uvedena ani na žádném
tuzemském festivalu. Film tak zůstal ve stínu ostatních
Kusturicových děl.
I tady nalezneme válčením zničený prostor: ve zpustošené vsi
žije jen stařec (Aleksandar Berček) se svým dvanáctiletým
vnukem Tsanem (Uroš Milovanović), pak se tu ještě mihne
smyslná učitelka, která si na dosud temperamentního muže
obrazně řečeno brousí zuby. Jenže stařík se navzdory své
vitalitě domnívá, že se blíží jeho konec, a přiměje chlapce,
aby slíbil, že naplní jeho rozhodnutí: že prodá krávu a za
utržené peníze zakoupí ikonu... a že si přivede nevěstu. A
protože v těchto končinách se rozhodnutí důstojných kmetů ctí,
chlapec se bez odmlouvání vydává na cestu.
Také v Závěti dostaneme řádnou porci balkánského „magického
realismu“, Kusturica rozvíří bujaré lidové oslavy, spřádá v
horečnatém sledu tak pestré obrazy, až z nich oči přecházejí.
Vždyť si vezměme třeba roztančený výjev se svatebním motivem,
kdy po jedné straně vidíme muzikanty s dechovými nástroji,
zatímco vedle nich pobíhají chlapi se samopaly v rukou.
Kusturica neskrývá, že balkánský sud prachu stále doutná, ale
jeho hrdinové zachraňují každý střípek štěstí, rozhodnuti
znovu rozklenout své dávné hodnoty, obnovit kostel zosobňující
víru i zajistit rozmnožení národa.
Zdravé jádro nalézá Kusturica na vesnici (a nikoli ve
zhýralém, zdegenerovaném městě), zásluhou odvážného chlapce,
sympatické postavičky z rodu pitoreskních hrdinů, je odvrácena
i gangsterská hrozba, neboť výpomoc zabijáků obrátí hrozící
tragédii v bláznivou grotesku. Neboť život je opravdu
zázračný.
Jako v předchozích filmech se Kusturica také tady zdráhá svým
tragikomickým hrdinům přisoudit jednoznačné charakterové
vymezení, mísí v nich ušlechtilost i ničemnost. A mladičký
hoch, jenž je v lecčems podobný voltairovskému Candidovi,
prochází děním jako nevinný svědek, ničím nepoznamenán a
nedotčen.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
