|
|
 Žena
v osidlech fingovaných sňatků
Bratři Dardenneové, od nichž Česká televize již dříve
uvedla filmy Slib, Dítě a Syn, zavedli vypravěčský postup,
který se osvědčil – skrze privátní osudy zkoumají širší,
zpravidla ubíjející společenské klima. V dramatu Mlčení
Lorny (28. 3., ČT2, 22.40) si vybrali fingované sňatky
s cizinci, usilujícími tak o získání zahraničního občanství, v
tomto případě belgického. Mladou Albánku Lornu (Arta
Dobroshiová) zastihujeme v okamžiku, kdy ji – dosud vdanou za
narkomana – čeká další sňatková transakce. Parta, která
s takovýmito sňatky obchoduje, jí vyhlédla dalšího manžela,
bohatého Rusa. Jakmile však probleskne náznak prozrazení,
zločinci jednají okamžitě: přimějí ji k návratu do vlasti, kde
se strachuje o život, navíc přesvědčena, že otěhotněla...
Mlčení Lorny je mnohavrstevné dílo, které se vzpírá
jednoznačnému výkladu. Autoři se vyhýbají zjednodušování, ani
zločinecká skupina, která dojednává fingované sňatky, není
zbavena seriózního přístupu, dokonce vlídné korektnosti při
jednání. Lorna má svůj podíl na jednotlivých transakcích,
dokonce dostane zaplaceno navíc, že manželovi pomáhala při
náročném odvykání drogové závislosti. Uzavírané sňatky
představují výnosný ochod (ruský zájemce je ochoten zaplatit
deset tisíc eur) a aktéři na nich zúčastnění se chovají jako
chladnokrevní obchodníci.
Film hojně těží, jak je u Dardennových zvykem, ze zachycení
pouličního ruchu, všedních jednání na úřadech, v bance,
v nemocnici. Celý příběh je zcela věrohodně zasazen do
prostředí belgického města, jemuž vévodí noční osvětlení,
červená světla blikající na odjíždějících autech, převažuje
sychravé počasí bez slunečního svitu. Dardennové se vůbec
netváří jako vševědoucí pozorovatelé, naopak by rádi příběh
nahlíželi z Lornina pohledu. Proto se o jejím okolí nedozvíme
víc, než kolik prozradí její občasná setkání, proto ona sama
není rozkrývána jako objekt vyprávění, nýbrž jako jeho
subjekt.
Ostatně snad ani na okamžik nezmizí z plátna, přihlížíme
každému jejímu rozhodnutí, každému jejímu činu. A její
zpodobnění zajisté zanechává katarzi, jakkoli její osudy
zůstávají nedopovězeny. Věrohodnému výsledku napomáhá i
naprosto uvěřitelná herecká modelace hlavní hrdinky. Arta
Dobroshiová své submisivní i cílevědomé Lorně vtiskla navzdory
ztišenému hlasu překvapivou rozhodnost a umanutost, zejména
její zásluhou na nás doléhá naléhavost až protokolárně strohé
výpovědi, která nikde nesklouzne k lacinému dojímání, naopak
se vzpíná ke znepokojivé metafoře.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
