|
|
Když choreografem je sám Haydn
Navléknout Haydnově oratoriu Stvoření baletní háv je
z nejednoho důvodu přinejmenším odvaha. O to s větším napětím
se očekávala česká premiéra, k níž došlo v Janáčkově divadle
v Brně díky odvaze vedení baletu Národního divadla Brno.
Přesto tento krok byl svým způsobem sázkou na jistotu, neboť
jihomoravská metropole nenabídla zbrusu nové pojetí, ale
převzala již poměrně letitou roztančenou podobu Stvoření,
kterou vytvořil Uwe Scholz před šestadvaceti lety pro Curych,
přičemž roku 1991 následovalo ještě Lipsko. Protože Scholz již
zemřel, v jeho choreografických intencích teď v Brně
postupovali Ital Giovanni Di Palma, který navrhl též kostýmy a
jako autor figuruje i pod náměty projekce, a Španělka
Montserrat León.
Leckdo si právem řekne, že hlavním choreografem přesto zůstal
sám skladatel: tanec totiž hudbu „kopíruje“, ilustruje,
taneční pohyb vychází především z temp geniální partitury,
z haydnovského frázování, takže tanec „jen“ akustický vjem
vizuálně koloruje. V obecnější rovině je to hold čistému
pohybu, hold ladným pohybovým křivkám, kráse lidského těla.
Děj v choreografii hledat je marné, ani gradace se nedočkáte.
Scholzovo Stvoření se odvíjí v jedné výrazové rovině, oku sice
lahodí, ale je to „krása studená“. Divák zkrátka hledí a třeba
si i užívá, ale nějaké silné emoční vzrušení neprožívá.
Rozhodně sugestivněji vyznívají ansámblové sekvence než sóla a
různá pas de deux.
Tančí se na holé scéně, a tak rozhodujícím výtvarným prvkem
zůstává projekce. Na plátno se promítají jak iracionálnější
obrazce tmavších odstínů, tak momentky pohybově zvlněného
lidského těla, jeho detailů. Tanečníci navlékají spíše
matnější modré trikoty, až téměř v samotném finále, kdy je
stvořen člověk, nastupuje bílá, přičemž muži tančí v dlouhých
bílých kalhotách, do pasu jsou holí.
Protože jde o společný projekt brněnského baletu a Janáčkovy
opery, Haydnova hudba zní v živém provedení. Jejím
nejvýraznějším nositelem je operní sbor skvěle připravený
Josefem Pančíkem, který i přes své akusticky choulostivé
rozdělení na oba protilehlé okraje forbíny zněl hutně,
dynamicky odstíněně. Garantem hudebního nastudování je renomé
šéfdirigenta brněnské opery Caspara Richtera.
Vladimír Čech, hudební publicista
|
