Číslo 19 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Jiřím Bělohlávkem.


 

 

 

 

 

 

 

 

 





 

Bratři Karamazovi jako hra i mystifikace

Tři roky jsme čekali, než ceněný česko-polský snímek Karamazovi dorazil do České televize (10. května ve 21.00 uvádí ČT1). Na počátku celého projektu stála Schormova adaptace Bratří Karamazových, které před půldruhým stoletím sepsal Fjodor Dostojevskij. Schorm dění zhustil do detektivní zápletky: veškeré mravní principy, jimž se Dostojevskij ve svém rozsáhlém románu zabývá, rozprostřel do konfliktu mezi posléze zavražděným starým Karamazovem a jeho již dospělými dětmi, do vztahů a podezírání mezi potomky navzájem. Každý z nich se ocitá v krajních situacích, kdy musí zvažovat, zda skutečně platí ona pověstná domněnka, po ztrátě víry předvídající pád zábran i morálky – že je dovoleno vše, není-li Boha.

Schormovu dramatizaci Karamazových po letech oprášilo Dejvické divadlo a posléze zásluhou Petra Zelenky vznikl filmový přepis

Schormovu dramatizaci po letech oprášilo Dejvické divadlo a posléze zásluhou Petra Zelenky vznikl filmový přepis. Zelenka ovšem nezvolil pasivní záznam televizního ražení, jak bývá u nás zvykem. Naopak vymyslel zarámování v podobě divadelního festivalu v polském Krakově, kam přijíždějí i čeští herci s tímto představením. Základním ozvláštněním je už nezvyklý prostor, v němž herci mají vystupovat, obrovitá hala prázdné fabriky, do níž – podobně jako ve filmech Andreje Tarkovského – dokonce prší. Přerývaně se odvíjející příběh, během něhož herci několikrát vystoupí ze své role do civilu (což je ovšem další role), je totiž přípravnou zkouškou.

V představení exceluje Ivan Trojan jako starý Karamazov. Ač věkově své postavě přece jen vzdálený, z jeho kreace prosvítá až cosi živočišného: strhuje výsměšnou dikcí, provokativními škleby zarostlé tváře, dokonale evokuje obhroublou poživačnost. Podobnou agresivní rozháranost do svých postav zapracovali i Igor Chmela v roli zapřísáhlého ateisty Ivana a Martin Myšička jako mnich Aljoša, naopak David Novotný coby Dimitrij se svou prostopášností v lecčems blíží otci stejně jako zákeřně úskočný, kluzce úlisný Smerďakov Radka Holuba. Pominout nelze ani hudební doprovod Jana A. P. Kaczmarka, který rozvíjí s elektronickou hlučností i monotónností vzorce pozdně barokních skladeb. Možná je to náhodná shoda: Karamazovi si hrají na divadlo, doprovodná hudba odkazuje na klasické concerto grosso...

Jan Jaroš,filmový publicista



  Basilisco
  Zpěvník Jana Buriana  
 
  Dvojí tvářnost Michala Pěchoučka

  Navštivte  
 
  Múza proti nám nic nemá
  Téma