|
|
 Bratři
Karamazovi jako hra i mystifikace
Tři roky jsme čekali, než ceněný česko-polský snímek
Karamazovi dorazil do České televize (10. května ve 21.00
uvádí ČT1). Na počátku celého projektu stála Schormova
adaptace Bratří Karamazových, které před půldruhým stoletím
sepsal Fjodor Dostojevskij. Schorm dění zhustil do detektivní
zápletky: veškeré mravní principy, jimž se Dostojevskij ve
svém rozsáhlém románu zabývá, rozprostřel do konfliktu mezi
posléze zavražděným starým Karamazovem a jeho již dospělými
dětmi, do vztahů a podezírání mezi potomky navzájem. Každý z
nich se ocitá v krajních situacích, kdy musí zvažovat, zda
skutečně platí ona pověstná domněnka, po ztrátě víry
předvídající pád zábran i morálky – že je dovoleno vše,
není-li Boha.
Schormovu dramatizaci po letech oprášilo Dejvické divadlo a
posléze zásluhou Petra Zelenky vznikl filmový přepis. Zelenka
ovšem nezvolil pasivní záznam televizního ražení, jak bývá u
nás zvykem. Naopak vymyslel zarámování v podobě divadelního
festivalu v polském Krakově, kam přijíždějí i čeští herci s
tímto představením. Základním ozvláštněním je už nezvyklý
prostor, v němž herci mají vystupovat, obrovitá hala prázdné
fabriky, do níž – podobně jako ve filmech Andreje Tarkovského
– dokonce prší. Přerývaně se odvíjející příběh, během něhož
herci několikrát vystoupí ze své role do civilu (což je ovšem
další role), je totiž přípravnou zkouškou.
V představení exceluje Ivan Trojan jako starý Karamazov. Ač
věkově své postavě přece jen vzdálený, z jeho kreace prosvítá
až cosi živočišného: strhuje výsměšnou dikcí, provokativními
škleby zarostlé tváře, dokonale evokuje obhroublou
poživačnost. Podobnou agresivní rozháranost do svých postav
zapracovali i Igor Chmela v roli zapřísáhlého ateisty Ivana a
Martin Myšička jako mnich Aljoša, naopak David Novotný coby
Dimitrij se svou prostopášností v lecčems blíží otci stejně
jako zákeřně úskočný, kluzce úlisný Smerďakov Radka Holuba.
Pominout nelze ani hudební doprovod Jana A. P. Kaczmarka,
který rozvíjí s elektronickou hlučností i monotónností vzorce
pozdně barokních skladeb. Možná je to náhodná shoda:
Karamazovi si hrají na divadlo, doprovodná hudba odkazuje na
klasické concerto grosso...
Jan Jaroš,filmový publicista
|
