|
|
 Andrea
Hanáčková,
publicistka
Kousek od nás a v našich časech...
V rámci pravidelného Radiodokumentu odvysílal ve středu 6.
dubna Český rozhlas 3 – Vltava dokument Aina jménem Lujza
pocházející z rodu příběhů, které nás mentálně mohou vracet
kamsi do doby „po válce“, „tehdy“, „dávno“, „když byla babička
malá“. Vyprávění čečenské ženy Ainy, která putovala stovky
kilometrů se dvěma malými dětmi přes půl Evropy, aby uprchla
postupně válce, převaděčům, obchodníkům s lidmi i úplatným
úředníkům, téměř kopíruje osobní historie, jakých známe z
poválečných let spousty. Rozdíl je v tom, že se Ainin příběh
odehrál jen kousek od nás a v našich časech.
Autorce Marii Polákové se povedlo vykreslit komplexní obraz
čečensko-ruského konfliktu, mentality čečenských žen i mužů,
problematiku islámu, fundamentalismu, terorismu i rodové
pomsty, to vše na pozadí individuálního příběhu, v němž se
všechny tyto jevy objevují a výrazně ovlivňují život vdané
ženy a matky. V dokumentu vystoupí jak mediálně známé
osobnosti (Petra Procházková, Jaromír Štětina), které situaci
v Čečensku znají z autopsie, tak i lidé méně známí (přátelé
protagonistky i její současný český manžel), a postupně se
vyjadřují k tématům, jež s příběhem čečenské ženy souvisí.
Hudební podkres evokuje evropský pocit „východní hudby“ a
dobře spojuje jednotlivé sekvence pořadu. Přestože pořad nemá
výraznější akcenty nebo vrcholy, udávají mu temporytmus právě
nově exponovaná témata i postavy, které do Ainina života
vstupují.
Samotná Aina srozumitelnou češtinou vypráví svůj dlouhý,
spletitý a strastiplný životní příběh, v němž se pravidelně
střídá totální zoufalství, odevzdání do božích rukou, naděje a
nečekaná pomoc od cizích lidí. Je příznačné, že v její řeči
jsou stále přítomné děti – jak zmíní Petra Procházková, právě
kvůli dětem často stojí za to ženám podniknout nebezpečnou
cestu a ze země zmítané válkou a vražděním prostě utéci.
Díky práci sdružení Berkat je u nás osud čečenských žen
poměrně známý. Neúnavná dobrovolnická práce už nese konkrétní
výsledky například v oblasti vzdělávání žen přímo v Čečensku.
Rozhlasové dokumenty tohoto typu – hutné, informativní a
přitom personifikující společenský a politický jev v
konkrétním lidském osudu, samy o sobě problém politických
uprchlíků nevyřeší. Minimálně nám však pomáhají uvědomit si,
že schopní, silní a stateční lidé – aktuálně bez domova a
práce – čekají na přijetí možná jen pár kilometrů od nás. |
